ECLI:CZ:US:2007:1.US.1570.07.1
sp. zn. I. ÚS 1570/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Bc. P. R., zastoupeného Mgr. Evou Barákovou Karasovou, advokátkou se sídlem Brno, Štefánikova 64, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2001, sp. zn. 10 T 33/2000, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 3 To 46/2006, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2005, sp. zn. 6 Nt 543/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou dne 21. 6. 2007, Bc. P. R. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Brně (dále též "městský soud"), usnesení Krajského soudu v Brně (dále též "odvolací soud"), a usnesení Městského soudu v Brně (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl. 90 Ústavy ČR, čl. 36 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dříve než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, prověřuje, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
V daném případě stěžovatel napadl rozhodnutí, která vzešla ze dvou samostatných řízení, jednak rozsudek městského soudu, který se týkal řízení o vině a trestu, a jednak usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně, kterými byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení.
Ústavní soud ve své evidenci zjistil, že obsahově a návrhově totožnou ústavní stížnost stěžovatele již jednou odmítl jako opožděně podanou, usnesením ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 638/06. Ani v tomto případě nemá Ústavní soud důvod odchylovat se od závěru vysloveného ve zmíněném usnesení a konstatuje, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 3 To 46/2006, jakožto poslední rozhodnutí ve věci návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení, bylo stěžovateli doručeno dne 14. 6. 2006. Od data doručení tohoto usnesení stěžovateli je nutno počítat šedesátidenní lhůtu pro podání ústavní stížnosti. Jelikož ústavní stížnost podal stěžovatel Ústavnímu soudu osobně dne 21. 6. 2007, jedná se o návrh podaný zcela zjevně opožděně.
Ve vztahu k napadenému rozsudku městského soudu, týkajícímu se meritorního trestního řízení, se jedná o návrh nepřípustný. Jednak tento rozsudek již právně neexistuje, neboť byl v celém rozsahu zrušen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2002, sp. zn. 8 To 537/2001, který ve věci nově rozhodl tak, že stěžovatele uznal vinným trestným činem přijímání úplatku podle ustanovení §160 odst. 2, 3 písm. b) trestního zákona (dále jen "TrZ") a trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle ustanovení §158 odst. 1 písm. a) TrZ a uložil mu úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s dozorem. Chybí tedy základní podmínka pro projednání ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Navíc, označený rozsudek městského soudu není posledním rozhodnutím ve věci. Tím bylo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 11 Tdo 768/2002 (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). I kdyby však stěžovatel v projednávané ústavní stížnosti napadl poslední rozhodnutí ve věci (posledně označené usnesení Nejvyššího soudu ČR), jednalo by se o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Pro úplnost je nutno dodat, že označený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2001, sp. zn. 10 T 33/2000, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2002, sp. zn. 8 To 537/2001, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 11 Tdo 768/2002, stěžovatel napadl ústavní stížností již v roce 2002 a tato stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 405/02, odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
Protože nebyly splněny formální předpoklady k projednání ústavní stížnosti, nemohl se Ústavní soud zabývat jejím obsahem a návrh stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b), e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání a zčásti jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2007
František Duchoň
soudce Ústavního soudu