ECLI:CZ:US:2007:1.US.1694.07.1
sp. zn. I. ÚS 1694/07
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 10. července 2007 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti P. P., proti výroku II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 5. 2007 sp. zn. 42 C 367/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Svrchu uvedeným rozhodnutím byla I. zamítnuta stěžovatelova žádost o osvobození od soudních poplatků, II. byl stěžovatel vyzván, aby ve stanovené lhůtě zaplatil soudní poplatek za dovolání, III. byla zamítnuta žádost stěžovatele o ustanovení zástupce. Proti výroku I. a III. podal stěžovatel odvolání a proti výroku II. podal "stížnost k ÚS ČR", to vše jedním neodůvodněným podáním adresovaným Obvodnímu soudu pro Prahu 4 ke shora uvedené spisové značce. Obvodní soud kopii podání Ústavnímu soudu postoupil spolu s kopií shora uvedeného rozhodnutí.
Ústavní soud konstatuje, že podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je k podání ústavní stížnosti oprávněna fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Z postoupené stížnosti, jakož i z napadeného usnesení Ústavní soud zjistil, že výrokem II. předmětného rozhodnutí nebylo a ani nemohlo být porušeno žádné ze základních práv stěžovatele. To proto, že výrokem II. napadeného usnesení byl stěžovatel toliko vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání, nebyla mu tedy uložena žádná povinnost, resp. nebylo rozhodováno o žádných jeho právech či povinnostech způsobem, který by byl schopen zasáhnout do některého z jeho základních práv, na rozdíl od obsahu výroků I. a III., které však nejsou a ani být nemohou předmětem ústavní stížnosti. Nelze také přehlédnout, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí se vyskytuje poučení adresované stěžovateli o tom, že dovolání v jeho věci, jejímž předmětem je zaplacení Kč 3.150,- s přísl., není přípustné. Domáhá-li se tedy stěžovatel ochrany ze strany Ústavního soudu, lze jeho podání hodnotit jako podání hraničící se šikanózním výkonem práva, jehož cílem je prosazení "stěžovatelovy pravdy" bez ohledu na obecnou právní úpravu.
Za daného stavu je ovšem třeba považovat návrh podaný stěžovatelem za návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, neboť stěžovatele nelze považovat za osobu dotčenou svrchu uvedeným rozhodnutím obecného soudu. Předmětné rozhodnutí obecného soudu totiž nebylo schopno způsobit újmu ve sféře subjektivních práv stěžovatele a jeho podání proto musí být odmítnuto podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou. Vzhledem k tomu také stěžovatel nebyl vyzýván k odstranění vad, jimiž jeho návrh trpěl (zejména jde o absenci právního zastoupení, absenci ústavně relevantní argumentace atd.).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2007
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj