ECLI:CZ:US:2007:1.US.184.06.1
sp. zn. I. ÚS 184/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. L. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Jařabáčem, advokátem se sídlem Moravská Ostrava, Puchmajerova 7, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2006, čj. 8 Co 708/2005 - 127, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ve včas podané Ústavní stížnosti, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby byl zrušen shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), vydaný v řízení o zaplacení 200 000,-- Kč, kde vystupoval jako žalobce.
Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 4 odst. 4 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), protože krajský soud jednal v jeho nepřítomnosti. Neakceptoval jeho omluvu z jednání, jelikož nedoložil své tvrzení o předvolání k jinému soudu. Stěžovatel obdržel předvolání k jinému soudnímu jednání předtím, než jej dostal od krajského soudu, jeho omluva byla včasná a konkretizovaná. Žádný zákon nestanoví povinnost zasílat spolu s omluvou předvolání k dříve nařízenému jednání. Krajský soud tak absolutizoval přednost rychlosti řízení před právem stěžovatele být u odvolacího jednání osobně přítomen a vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.
II.
Z rozhodnutí obecných soudů a podání stěžovatele bylo zjištěno, že Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově, rozsudkem ze dne 18. 2. 2005, čj. 15 C 292/2003 -96, zamítl žalobu stěžovatele o zaplacení 200 000,-- Kč pro nedostatek legitimace na straně stěžovatele i na straně žalovaných. Rozhodnutí okresního soudu bylo potvrzeno rozsudkem krajského soudu ze dne 12. 1. 2006, čj. 8 Co 708/2005 - 127.
III.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně a není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů (příp. dalších orgánů veřejné moci) pouze za situace, kdy svými rozhodnutími tyto orgány zasahují do ústavně zaručených základních práv nebo svobod jednotlivce.
Jestliže krajský soud za situace, kdy žaloba stěžovatele byla okresním soudem zamítnuta pro nedostatek aktivní i pasivní legitimace účastníků řízení (stěžovatele i žalovaných) a kdy stěžovatel opakovaně žádal o odročení jednání, nevyhověl jeho omluvě a jednal v jeho nepřítomnosti, neporušil tím ústavně zaručená základní práva stěžovatele ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, ani čl. 4 odst. Listiny. Postupoval v souladu s ustanovením §101 odst. 2 OSŘ, podle kterého nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Je sice pravda, že žádný zákon nestanoví povinnost zasílat, spolu s omluvou, předvolání k dříve nařízenému jednání u jiného soudu, jak uvádí stěžovatel, ale je povinností účastníka řízení doložit tvrzené skutečnosti, zejména za situace, kdy je žádáno o odročení jednání opakovaně. Bylo jen na rozhodnutí stěžovatele, kterému soudnímu jednání dá přednost.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. K odstranění pochybností o přijatelnosti návrhu si může Ústavní soud vyžádat stanoviska účastníků řízení o ústavní stížnosti, event. spis či jinou dokumentaci, týkající se napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pokud tato stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení obsahují relevantní tvrzení, může Ústavní soud vyzvat stěžovatele k jeho případné replice ve stanovené lhůtě. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. října 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu