ECLI:CZ:US:2007:1.US.2076.07.1
sp. zn. I. ÚS 2076/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. H. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24.2.2006, sp. zn. 66 C 3/2005, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6.4.2006, sp. zn. 66 C 3/2005, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.8.2006, sp. zn. 11 Cmo 183/2006 a 11 Cmo 278/2006, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23.3.2004, sp. zn. 32 C 132/2001, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.9.2004, sp. zn. 1 Co 121/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svou stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29.8.2006, sp. zn. 11 Cmo 183/2006 a 11 Cmo 278/2006 a "rozhodnutí všech soudů předcházejících, jak jsou vyjmenovány v odstavci před výrokem".
Ještě před tím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Z toho vyplývá, že pouze v případě, kdy návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, může se jím zabývat také věcně.
Ústavní soud především zkoumal, zda je návrh stěžovatele podaný ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Podle ustanovení §72 odst. 3 citovaného zákona ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
V dané věci rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, bylo v relaci k napadenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24.2.2006, sp. zn. 66 C 3/2005, k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6.4.2006, sp. zn. 66 C 3/2005, a k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.8.2006, sp. zn. 11 Cmo 183/2006 a 11 Cmo 278/2006, právě posledně citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. To však bylo doručeno stěžovatelce dne 2.10.2006 (doručenka na č.l. 38). Lhůta k podání ústavní stížnosti začala běžet dnem následujícím po jeho doručení, tj. 3.10.2006, a uplynula dne 1.12.2006. Ústavní stížnost však byla podána až dne 4.12.2006, takže lhůta k jejímu podání proti v tomto odstavci citovaným rozhodnutím obecných soudů uplynula marně. Ostatně, stěžovatelka si je sama opožděnosti ústavní stížnosti vědoma, neboť na ni v ústavní stížnosti výslovně poukazuje.
Pokud jde o napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23.3.2004, sp. zn. 32 C 132/2001, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.9.2004, sp. zn. 1 Co 121/2004, rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, bylo v dané věci právě posledně citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. To však bylo - jak je zřejmé z doručenky v soudním spisu - stěžovatelce doručeno dne 20.10.2004. Rovněž ve vztahu k těmto rozhodnutím obecných soudů tak nelze než konstatovat, že lhůta k podání ústavní stížnosti i proti nim uplynula marně.
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání [ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2007
Vojen Güttler
soudce zpravodaj