ECLI:CZ:US:2007:1.US.255.05.1
sp. zn. I. ÚS 255/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o návrhu PhDr. M. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7.4.2005, č.j. 20 Co 123/2005-165, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12.1.2005, č.j. 12 C 63/2002-131, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva dopravy, sídlem Nábř. L. Svobody 12, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, požadoval zrušení shora uvedených usnesení, jimiž byla odmítnuta jeho žaloba na náhradu škody vůči vedlejšímu účastníkovi. Z obsahu ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatel zároveň s ústavní stížnosti podal dovolání, proto Ústavní soud řízení usnesením ze dne 6.6.2005, č.j. I.ÚS 255/05-29, přerušil. Stěžovatelovo dovolání shledal Nejvyšší soud přípustným, avšak neopodstatněným, tudíž ho usnesením ze dne 10.1.2007, č.j. 25 Cdo 1661/2005-184, zamítl. S ohledem na výsledek dovolacího řízení vyzval Ústavní soud přípisem ze dne 13.3.2007 (doručeným dne 29.3.2007) právního zástupce stěžovatele k adekvátní úpravě petitu ústavní stížnosti; protože právní zástupce stěžovatele na přípis nereagoval, vyzval ho přípisem ze dne 2.5.2007 (doručeným 4.5.2007) opakovaně s upozorněním, že pokud vada nebude v určené lhůtě 10 dnů odstraněna, lze návrh odmítnout. Na tuto výzvu reagoval sám stěžovatel se žádostí o prodloužení lhůty k doplnění podání do 31.5.2007, kterou odůvodnil ukončením výkonu advokacie jeho dosavadním právním zástupcem a nutností vytvořit prostor pro seznámení s věcí nově zvoleným advokátem. Ústavní soud stěžovateli vyhověl, lhůtu mu prodloužil a přípis odeslal na jeho adresu. Stěžovatel ho však ve lhůtě 15 dnů od uložení nepřevzal, dokonce ani sám ve lhůtě, kterou vymezil, vady podání neodstranil.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel ve stanovené lhůtě vady podání neodstranil, přičemž meritornímu projednání ústavní stížnosti brání skutečnost, že posledním rozhodnutím ve věci je zmiňované usnesení Nejvyššího soudu, nelze se tedy domáhat zrušení jen těch rozhodnutí, které mu předcházely, Ústavní soud návrh podle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2007
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj