ECLI:CZ:US:2007:1.US.2933.07.1
sp. zn. I. ÚS 2933/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti Lidového bytového družstva Praha 7, sídlem U Uranie 12/1362, Praha 7, zast. Mgr. Liborem Hronkem, advokátem, sídlem Slánská 1678/20, Praha 6, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.8.2007, č.j. 28 Cdo 2408/2005-228, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel podanou ústavní stížností napadl v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího soudu, kterým byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25.5.2005, č.j. 11 Cmo 400/2004-210, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21.10.2004, č.j. 21 Cm 27/2004-189, ve sporu o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k nebytovému prostoru, neboť s ním nesouhlasí a považuje ho za nesprávný pro rozpor s ústavněprávními předpisy. V další části stěžovatel prezentoval svoje obecné právní názory na podmínky převodu tzv. jednotek z vlastnictví bytových družstev (§23 a násl. zák. č. 72/1994 Sb.), posléze popsal konkrétní skutkový stav sporu, v němž vystupuje v pozici žalovaného, a formuloval stanovisko o nesplnění podmínek pro převod nebytového prostoru. Na těchto základech tvrdí, že Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím porušil jeho ústavně zaručená základní práva, zejména podle čl. 11 odst. 1 první a druhá věta a dále podle čl. 11 odst. 6 (pozn. v označení tohoto ustanovení je zřejmý stěžovatelův překlep) Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), k čemuž dodal, že má právo být vlastníkem předmětného nebytového prostoru, že bezúplatným převodem by došlo k nespravedlivému zvýhodnění žalobce na úkor ostatních členů stěžovatele, a že v rozporu s hmotným právem nejsou rozsudky obecných soudů, ale naopak napadený rozsudek Nejvyššího soudu.
Při posuzování, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z tohoto důvodu jde o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť - jak vyplývá z výroku napadeného rozsudku - Nejvyšší soud zrušil dva rozsudky soudů nižších instancí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu, který rozhodoval ve věci v I. stupni.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vázán pravidly řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle §75 odst. 1 tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což neplatí jen pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Samotná existence dílčího pravomocného rozhodnutí ještě splnění této podmínky nenaplňuje, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. V posuzovaném případě Nejvyšší soud vrátil věc soudu I. stupně podle §243b odst. 3 obč. soudního řádu; řízení tak dále pokračuje a stěžovatel bude mít k dispozici (v závislosti na výsledku sporu) zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro něj nepříznivé rozhodnutí.
Vzhledem k uvedeným zjištěním soudce zpravodaj podle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2007
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj