ECLI:CZ:US:2007:1.US.340.06.1
sp. zn. I. ÚS 340/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. S. K., soudní exekutorky, zastoupené JUDr. Miroslavou Fialovou, advokátkou se sídlem 460 02 Liberec 3, Jánská 864/4, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 20. 2. 2006, čj. 29 Co 447/2005 - 21, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného usnesení s tvrzením, že obecné soudy porušily její základní práva garantovaná čl. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 9 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a že byla porušena ustanovení čl. 2 odst. 3, čl. 4 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR.
Podle stěžovatelky v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku povinného a náhrada nákladů je takovému povinnému uložena, dochází k situaci, že náklady exekuce nebudou exekutorovi uhrazeny vůbec. Stěžovatelka uvádí, že soudní exekutor nemá možnost pověření k provedení konkrétní exekuce nepřijmout či odmítnout. Možnost vyloučit vznik nákladů exekuce má pouze oprávněný tím, že předběžně posoudí majetkovou podstatu povinného. Uvedená praxe obecných soudů při ukládání náhrady nákladů exekuce by, podle stěžovatelky, znamenala likvidaci minimálně menších exekutorských úřadů.
Výše označeným usnesením odvolací soud změnil, k odvolání oprávněného, usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 6. 2005, čj. 45 Nc 4612/2004 - 14, ve výroku II. tak, že povinnost nahradit stěžovatelce náhradu nákladů exekuce uložil povinnému a změnil jej také ve výroku III. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění svého usnesení krajský soud především konstatoval, že exekuce nebyla zastavena v důsledku procesního zavinění oprávněného, a proto mu, ve smyslu §89 exekučního řádu, nebylo možné uložit nést náklady exekuce.
Dne 12. 9. 2006 přijalo plénum Ústavního soudu stanovisko, sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, kterým je první senát Ústavního soudu při posuzování dané věci vázán. Ústavní soud v něm vyslovil, že "není porušením čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného a na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), přizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči povinnému." Ústavní soud se v odůvodnění tohoto stanoviska vyjádřil ke všem námitkám, které v nyní posuzované ústavní stížnosti, i když částečně jinak formulované, vznesla stěžovatelka, přičemž je hodnotil jako neopodstatněné.
Krajský soud se zabýval eventuálním procesním zaviněním oprávněného na zastavení exekuce z hlediska náležité opatrnosti a uvážlivosti oprávněného při podávání návrhu na zahájení exekuce (viz citované stanovisko Ústavního soudu). Jeho konstatování o tom, že oprávněný v době podání návrhu na nařízení exekuce nemá a ani nemůže mít úplné informace o majetku povinného, samozřejmě nelze interpretovat kategoricky tak, že oprávněnému nelze povinnost náhrady nákladů uložit nikdy, ale tak, že uložení takové povinnosti, vzhledem k nástrojům, kterými oprávněný disponuje, bude spíše výjimečné.
Vzhledem k výše uvedenému proto nezbylo Ústavnímu soudu než návrh stěžovatelky odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu