ECLI:CZ:US:2007:1.US.355.06.1
sp. zn. I. ÚS 355/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. G., zastoupené UDr. M. P., proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2006, čj. 14 Co 77/2006 - 59, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 7. 2005, čj. 33 Nc 6744/2003 - 47, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. Usnesením ze dne 1. 7. 2005 Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl o rozvrhu výtěžku exekuce prodejem nemovitosti stěžovatelky, jako osoby povinné, tak, že odmítl její námitku, týkající se pohledávky soudního exekutora Mgr. R. V., z Exekutorského úřadu pro Prahu 4, ve výši 93 134,-- Kč, uplatněné v první skupině. Dále odmítl námitku stěžovatelky ve věci znaleckého posudku na exekuovanou nemovitost a rozvrhl podstatu tak, že z výtěžku exekuce ve výši 760 000,-- Kč určil výše uvedenou pohledávku jmenovanému exekutorovi, dále pohledávku města Kroměříž ve výši 153 638,44 Kč ve III. skupině a pohledávku oprávněné společnosti Proimpo s. r. o. na nákladech exekučního řízení ve výši 3 153,50 Kč ve III. skupině. Námitky stěžovatelky soud shledal jako opožděné. Městský soud v Praze shora označeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu potvrdil.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu podle čl. 36, 37, 38 a 40 Listiny základních práv a svobod. Argumentuje tím, že své námitky nemohla podat včas proto, že jí bylo doručováno na nesprávnou adresu, tj. na adresu nemovitosti, která byla předmětem exekuce, a na adresu místa, kde hledala zaměstnání, kde však nikdy nebydlela. K proběhlé exekuci nebyl řádný titul, exekuce proběhla toliko k uspokojení nákladů soudního exekutora, v průběhu celé exekuce došlo k řadě formálních chyb.
Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti, které si Ústavní soud vyžádal, uvedl, že kontaktní adresu Kelta a. s. na ulici Mládeže 12, Praha 6, uvedla sama stěžovatelka. Na stejnou adresu jí byla doručována též předmětná rozhodnutí, která byla doručena fikcí, proti kterým stěžovatelka nepodala včas námitky. Exekuční titul v daném případě existoval a exekutor postupoval způsobem zákonem předvídaným.
Obvodní soud pro Prahu 1 ve svém vyjádření upozornil, že pokud posoudil námitku stěžovatelky jako opožděnou, její právní zástupce nenamítal, že bylo doručováno na nesprávnou adresu, ale rozporoval samotnou výši pohledávky exekutora.
Stěžovatelka ve své replice uvedla, že s argumenty obou soudů zásadně nesouhlasí. Adresu "Kelta a. s. na ulici Mládeže 12, Praha 6" uvedla soudu pod nátlakem exekutora, šlo o místo společnosti, kde se ucházela o zaměstnání, kam ale nakonec nenastoupila. Písemnosti se proto opakovaně vracely jako nedoručené, ovšem exekutor si přesto vůbec neověřil správnost dané adresy.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost představuje prostředek ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, pouze však za podmínky předchozího vyčerpání všech procesních prostředků určených k ochraně práva. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Obecně by tedy mohlo být konstatováno, že řádné procesní prostředky nebyly v projednávaném případě vyčerpány a že ústavní stížnost je z tohoto důvodu nepřípustná, neboť řádný opravný prostředek byl podán opožděně a exekutor ani soud se jím proto nemohly zabývat.
Jádrem a podstatou ústavní stížnosti je však tvrzení stěžovatelky, že byla doručováním na nesprávnou adresu připravena o možnost exekuční příkaz řádně napadnout opravným prostředkem, přičemž předcházející protizákonný postup při doručování byl definitivně potvrzen a zaštítěn shora uvedenými rozhodnutími obecných soudů, proti kterým není opravný prostředek možný. Ústavní stížnost proto nelze hodnotit jako nepřípustnou, je však, jak bude níže vysvětleno, zjevně neopodstatněná.
Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce lze podat námitky do 3 dnů od jeho doručení. Pokud exekutor námitkám v plném rozsahu nevyhoví, je povinen postoupit je bez zbytečného odkladu soudu, který o námitkách rozhodne do 15 dnů (§88 exekučního řádu). Podle názoru Ústavního soudu nelze v řádném postupu podle této právní úpravy spatřovat zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod, a to ani doručením na základě fikce ve smyslu §46 odst. 2 OSŘ, ve znění platném v rozhodné době.
Ústavní soud zdůrazňuje, že nelze zpochybňovat ústavnost institutu fikce doručení jako takového. Fikce doručení je v obecné rovině ústavně konformní součástí českého ústavního pořádku. Česká republika, stejně jako ostatní evropské země, čelí problému vyvážení dvou hodnot. Na straně jedné principu rychlosti řízení, na straně druhé požadavkům, velícím k dosažení objektivizované představy o samotném sporu a snaze přiblížit se k procedurálně i substancionálně správnému rozhodnutí, tedy verdiktu odpovídajícímu správné aplikaci práva na zjištěný stav věcí. Výrazem těchto požadavků a poměřování hodnot a principů, souvisejících s požadavkem na zjištění stavu věcí, na straně jedné a rychlosti řízení na straně druhé, jsou i relevantní ustanovení o doručování, obsažená v občanském soudním řádu v podobě, jak byla aplikována ve věci stěžovatelky. Možnost náhradního doručení vychází z povinnosti každého aktivně dbát o ochranu svých práv, včetně povinnosti bez zbytečného odkladu přebírat listinné zásilky, a v neposlední řadě též oznamovat orgánům veřejné moci přesnou adresu pro doručování, není-li jim tato známa. To je odrazem obecného principu právního Vigilantibus iura. Fikce doručení sice někdy může být výjimečně aplikována protiústavně, stěžovatelka však nepřinesla žádné relevantní argumenty pro to, že tomu tak v jejím případě vskutku bylo. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 33 Nc 6744/2003, Ústavní soud zjistil, že nahlásila soudu jako adresu pro doručování "Kelta a. s. na ulici Mládeže 12, Praha 6", přičemž na tuto adresu byly následně doručovány zmíněné písemnosti, které byly doručeny fikcí doručení. Exces protiústavní povahy v tomto případě tedy nenastal.
Nad rámec tohoto odůvodnění a pouze pro pořádek Ústavní soud dodává, že toto rozhodnutí vydává jen z pohledu ústavněprávního. Nevylučuje, že v případném trestním řízení, iniciovaném stěžovatelkou, mohou orgány činné v trestním řízení uplatnit svou kompetenci a shledat, že v daném případě došlo ke spáchání trestného činu. Není ovšem úkolem Ústavního soudu, ani není v jeho reálných možnostech, zejména ani v jeho kompetenci, aby snad sám prováděl vyšetřování podezření z trestného činu, které z ústavní stížnosti stěžovatelky nepřímo vyplývá.
Na základě shora uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu