ECLI:CZ:US:2007:1.US.459.06
sp. zn. I. ÚS 459/06
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů - ze dne 14. února 2007 sp. zn. I. ÚS 459/06 ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. D. Z. proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 41 C 223/2006, sp. zn. 41 C 235/2006, sp. zn. 41 C 247/2006, sp. zn. 44 C 405/2006, sp. zn. 44 C 417/2006, sp. zn. 44 C 429/2006, sp. zn. 44 C 441/2006, sp. zn. 44 C 453/2006, sp. zn. 44 C 486/2006, sp. zn. 44 C 528/2006, sp. zn. 44 C 540/2006, sp. zn. 44 C 552/2006, sp. zn. 44 C 564/2006, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. 41 C 287/2006 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 5. 2006 sp. zn. 41 C 299/2006, jimiž byly zamítnuty návrhy na zaplacení odměny a hotových výdajů, které stěžovatelka ve vztahu k soudu uplatnila poté, co byla tímto soudem ustanovena jako advokátka opatrovníkem žalovaných.
I. Výroky III. rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 41 C 223/2006, sp. zn. 41 C 235/2006, sp. zn. 41 C 247/2006, sp. zn. 44 C 405/2006, sp. zn. 44 C 417/2006, sp. zn. 44 C 429/2006, sp. zn. 44 C 441/2006, sp. zn. 44 C 453/2006, sp. zn. 44 C 486/2006, sp. zn. 44 C 528/2006, sp. zn. 44 C 540/2006, sp. zn. 44 C 552/2006, sp. zn. 44 C 564/2006, ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. 41 C 287/2006, ze dne 23. 5. 2006 sp. zn. 41 C 299/2006 bylo porušeno právo stěžovatelky na legitimní očekávání garantované čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Výroky III. rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 41 C 233/2006, sp. zn. 41 C 235/2006, sp. zn. 41 C 247/2006, sp. zn. 44 C 405/2006, sp. zn. 44 C 417/2006, sp. zn. 44 C 429/2006, sp. zn. 44 C 441/2006, sp. zn. 44 C 453/2006, sp. zn. 44 C 486/2006, sp. zn. 44 C 528/2006, sp. zn. 44 C 540/2006, sp. zn. 44 C 552/2006, sp. zn. 44 C 564/2006, ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. 41 C 287/2006, ze dne 23. 5. 2006 sp. zn. 41 C 299/2006 se ruší.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka podala k Ústavnímu soudu samostatné návrhy na zahájení řízení o ústavních stížnostech proti shora uvedeným rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též jen "obvodní soud"). Uváděla, že těmito rozsudky bylo různým žalovaným osobám, t. č. neznámého pobytu, které byly jí zastoupené, uložena povinnost zaplatit žalobci určenou částku a náklady řízení a byly zamítnuté její návrhy, aby jí Česká republika - Obvodní soud pro Prahu 4 zaplatila odměnu a hotové výdaje. Ústavní stížnosti dále doplnila informacemi, že byla jako advokátka podle §29 odst. 3 občanského soudního řádu ustanovena opatrovníkem žalovaného a požadovala přiznání odměny dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, včetně daně z přidané hodnoty. Obvodní soud ve všech řízeních dospěl k závěru, že výkon funkce opatrovníka nelze považovat za výkon advokacie, neboť s výkonem funkce souhlasila; proto její návrhy na přiznání odměn soud zamítl.
2. Jednotlivé ústavní stížnosti byly vedeny pod spisovými značkami sp. zn. I. ÚS 459/06, I. ÚS 462/06, I. ÚS 465/06, I. ÚS 468/06, I. ÚS 471/06, I. ÚS 477/06, I. ÚS 480/06, I. ÚS 483/06, I. ÚS 486/06, I. ÚS 489/06, I. ÚS 492/06, I. ÚS 495/06, I. ÚS 498/06, I. ÚS 501/06 a I. ÚS 504/06. Po seznámení s obsahem návrhů a přiloženými rozhodnutími Ústavní soud zjistil, že všechny tyto ústavní stížnosti směřují proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 4, tyto rozsudky mají identický obsah a liší se toliko v osobách žalovaných, jímž byla stěžovatelka ustanovena opatrovnicí. Vzhledem k těmto skutečnostem a v zájmu hospodárnosti řízení rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 10. 10. 2006 č. j. I. ÚS 459/06-6 v souladu s §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a s přiměřenou aplikací §112 odst. 1 občanského soudního řádu o spojení těchto věcí ke společnému řízení, které bude nadále vedeno pod sp. zn. I. ÚS 459/06.
3. Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozsudky byl porušen čl. 9 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 28 , čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a navrhla jejich zrušení.
4. Relevantní znění příslušných článků Ústavy a Listiny, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatelka namítá, je následující:
Čl. 9 odst. 3 Ústavy:
Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.
Čl. 95 odst. 1 Ústavy:
Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.
Čl. 11 odst. 1 Listiny:
Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
Čl. 26 Listiny:
Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.
Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.
Zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince.
Čl. 28 Listiny:
Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 36 odst. 1 Listiny:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Čl. 37 odst. 2 Listiny:
Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
II.
5. Podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka, tj. obvodního soudu. Ten výzvu k vyjádření v této věci zcela ignoroval.
6. Z rozsudků přiložených k jednotlivým návrhům Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka v řízeních vystupovala jako opatrovnice žalovaných osob ustanovená podle §29 odst. 3 občanského soudního řádu. Z tohoto důvodu navrhovala, aby jí byla obvodním soudem vyplacena odměna a hotový výdaj v celkové výši 1 575 Kč v každém řízení. Obvodní soud, jak již výše uvedeno, její návrhy zamítl, což odůvodnil názorem, že výkon funkce opatrovníka nelze považovat za výkon advokacie. Konstatoval, že stěžovatelka souhlasila s výkonem funkce opatrovníka, nejedná se o ustanovení advokáta soudem dle §30 občanského soudního řádu, ani o činnost opatrovníka, která by vyplývala ze zvláštního předpisu.
7. Z vlastního rejstříkového přehledu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala shodného data celkem 207 ústavních stížností s obdobných obsahem.
III.
8. Po seznámení s listinnými podklady Ústavní soud zjistil, že návrh stěžovatelky je opodstatněný, avšak z jiných důvodů, než sama formuluje. Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů.
9. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval nejprve v rozsahu stěžovatelkou tvrzeného porušení základních práv a konstatuje, že obecné soudy neporušily ta ustanovení, jež ve svých podáním stěžovatelka vypočítává (u většiny z nich ani nespecifikuje skutečnosti, které by byly v příčinné souvislosti s následkem, tj. tvrzeným porušením základního práva).
10. Posléze se Ústavní soud, jako vrcholný orgán ochrany ústavnosti, zabýval zjišťováním, zda napadenými rozsudky nedošlo k zásahu do jiného základního práva nebo svobody stěžovatelky. Přitom zjistil, že byl způsoben zásah do základního práva na ochranu legitimního očekávání ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Tento závěr učinil Ústavní soud již v nálezu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. I. ÚS 474/06 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 42, nález č. 172) a shrnul jej do právní věty: "Pokud podle zákona č. 79/2006 Sb. s účinností od 1. 4. 2006 stát již povinnost platit odměnu a hotové výdaje advokátovi jako opatrovníkovi neměl, nelze tuto úpravu uplatnit tam, kde byl advokát ustanoven opatrovníkem podle úpravy předchozí (tj. případ stěžovatelky), neboť v opačném případě by bylo porušeno jeho základní právo legitimně očekávat zmnožení vlastního majetku plněním ze strany státu.". Takový závěr se plně uplatní v posuzovaných věcech, tudíž Ústavní soud - z důvodu procesní ekonomie - plně odkazuje na odůvodnění nálezu sp. zn. I. ÚS 474/06.
11. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Ústavní soud spojeným ústavním stížnostem podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadené rozsudky po provedeném řízení bez nařízení ústního jednání se souhlasem účastníků (s uplatněním fikce souhlasu u obvodního soudu) podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.