ECLI:CZ:US:2007:1.US.555.06
sp. zn. I. ÚS 555/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. N., zastoupeného Mgr. Hanou Marušovou, advokátkou, se sídlem Farní 2, 586 01 Jihlava, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 17. 10. 2005, č. j. 15 Co 678/2005-31, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, č. j. 20 Cdo 1014/2006-65, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 8. 2006, stěžovatel napadl usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře (dále jen "krajský soud") ze dne 17. 10. 2005, č. j. 15 Co 678/2005-31 (dále jen "usnesení krajského soudu"), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně, jímž byla proti němu nařízena exekuce k uspokojení pohledávky na peněžité plnění podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 8. 1. 2004, č. j. 18 T 10/2003-1200. Rovněž napadl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, č. j. 20 Cdo 1014/2006-65 (dále jen "usnesení Nejvyššího soudu"), jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu.
Stěžovatel je přesvědčen, že exekuční titul trpí vadami. Již dříve jej napadl dovoláním a posléze ústavní stížností. Nejvyšší soud se však tehdy se všemi vznesenými námitkami řádně nevypořádal a ústavní stížnost byla odmítnuta jako opožděná. Přitom její projednání by vedlo k jeho zrušení. Tyto skutečnosti uvedl v předmětném exekučním řízení, nicméně řádného přezkoumání exekučního titulu se nedomohl.
V takovémto postupu shledává porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a práva na rovnost účastníků v řízení zakotvených čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a též čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), dle kterého jsou soudu povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Proto navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Pouhý nesouhlas stěžovatele s tím, že exekuční titul nebyl v dovolacím řízení zrušen a jeho vnitřní přesvědčení, že podaná ústavní stížnost by byla úspěšná, pokud by nebyla podána opožděně, nejsou skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce. Takováto tvrzení nijak nezpochybňují, že ve věci je vykonáván pravomocný a vykonatelný rozsudek, oprávněný i povinný jsou věcně legitimováni a vymáhané právo není prekludováno. Ústavní soud v postupu obecných soudů žádnou nezákonnost či neústavnost neshledal.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2007
Vojen Güttler, v.r.
předseda senát