ECLI:CZ:US:2007:1.US.572.07
sp. zn. I. ÚS 572/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. H., zastoupeného Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha 121/8, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2006, č. j. 57 Ca 32/2006-51, rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, sp. zn. S-JMK 35393/2006/OD/Ko, ze dne 25. května 2006 a rozhodnutí Městského úřadu Břeclav, odboru správních věcí a dopravy, č. j. MUBR: 20855/2005 OSVD, ze dne 6. února 2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 5. března 2007 domáhá se stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jejich vydáním bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý soudní proces ve smyslu čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod, pročež navrhuje jejich zrušení.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byly stran návrhu stěžovatele splněny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené zákonem, umožňující následné posouzení jeho věcné opodstatněnosti. V této souvislosti nemohl odhlédnout v předmětné věci od toho, že stěžovatel, ač byl v písemném vyhotovení rozhodnutí krajského soudu řádně poučen, nevyužil možnosti podat vůči rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2006, č. j. 57 Ca 32/2006-51, kasační stížnost ve smyslu §102 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů.
Dle ust. §72 odst. 1, 3 a 5 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost přitom lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V citovaném ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
V daném případě však stěžovatel nedostál požadavku vyjádřenému v ust. §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a nevyčerpal všechny opravné prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.
Proto byl jeho návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako nepřípustný usnesením odmítnut, a to mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2007
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj