ECLI:CZ:US:2007:1.US.666.06.1
sp. zn. I. ÚS 666/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti stížnost stěžovatelů Ing. M. Č. a P. Č., zastoupených JUDr. P. K., proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Krajského soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 7 T 5/2006, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 10. 2006, stěžovatelé, jako poškození ve věci sp. zn. 7 T 5/2006 vedené u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon"), napadli postup spočívající ve vyloučení jejich zmocněnce JUDr. P. K. z účasti u hlavního líčení.
Uvádějí, že v průběhu prvého hlavního líčení dne 11. 9. 2006 státní zástupkyně vznesla námitku, že zmocněnec poškozených by neměl být přítomen výslechu obžalované, neboť vstupuje do stejných práv, jaká mají poškození a ti právo být při něm přítomni nemají. Po poradě senátu bylo v hlavním líčení vyhlášeno rozhodnutí, že zmocněnec poškozených se jej může nadále účastnit. Státní zástupkyně se následně opětovně vyjádřila v tom smyslu, že s uvedeným procesním postupem nesouhlasí, neboť zmocněnec poškozených si dělá podrobné poznámky a může poškozené informovat o tom, jaké skutečnosti obžalovaná ke skutku v hlavním líčení uváděla a narušit tak řádný průběh výpovědí poškozených v hlavním líčení. Přitom upozornila, že s poškozenými byly problémy již v přípravném řízení, které mařili a navíc trvá i nebezpečí, že budou stíhání pro křivou svědeckou výpověď. Dále bylo v hlavním líčení pokračováno výslechem svědků, přičemž v 11:05 bylo předsedou senátu vyhlášeno rozhodnutí, že zmocněnec poškozených se do doby vyslechnutí poškozených jako svědků hlavního líčení nemůže účastnit.
Stěžovatelé upozorňují, že dle §43 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") poškozený (a tedy i jeho zmocněnec) má právo účastnit se hlavního líčení, což je třeba respektovat bez ohledu na §209 odst. 1 stejného předpisu. Tohoto práva nemůže být zbaven, neboť by mu bylo de facto znemožněno uplatnit nárok na náhradu škody v trestním řízení. Pokud by soud měl vzhledem k přítomnosti poškozeného či jeho zmocněnce při výsleších pochybnosti o věrohodnosti výpovědi poškozeného, nic mu nebrání, aby tuto skutečnost při svém rozhodování zohlednil. Mají za to, že použitý postup nemá oporu v zákoně a nadto je i neúčinný, neboť zmocněnec má dle §65 odst. 1 trestního řádu stále právo nahlížet do soudního spisu a pořizovat si z něj kopie.
Vzhledem k uvedenému jsou přesvědčeni, že došlo k porušení jejich základního práva na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a navrhují, aby Ústavní soud toto porušení konstatoval a rozhodnutí, kterým byl zmocněnec poškozených vyloučen z účasti u hlavního líčené do doby vyslechnutí poškozených jako svědků, zrušil.
II.
Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.
Krajský soud uvedl, že se skutkovými zjištěními popsanými v ústavní stížnosti souhlasí. K přehodnocení původního rozhodnutí senátu ohledně účasti JUDr. P. K. přitom došlo poté, kdy uvedl, že jeho klienti, jejichž výslech byl na odpolední hodiny plánován, se nedostaví. Pokud jde o právní posouzení problému, krajský soud spatřuje určitý rozpor v ustanoveních trestního řádu, kdy na jedné straně je stanoveno právo poškozeného účastnit se hlavního líčení, na druhé straně povinnost soudu dbát, aby výslechům obžalovaného a svědků nebyl přítomen svědek ještě nevyslechnutý. Je zřejmé, že svědek-poškozený se nemůže účastnit hlavního líčení v době, kdy se koná výslech obžalovaného; vyslechnut je ihned po jeho skončení. Podle ustanovení §51 trestního řádu je zmocněnec poškozených oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit poškozený. Z uvedeného lze dovodit, že pokud se manželé Čmejlovi nemohli hlavního líčení (výslechu obžalované a svědků-poškozených) účastnit, nemohl se jej účastnit ani jejich zmocněnec. V daném případě se stěžovatelé nepřipojili s nárokem na náhradu škody a byli proto předvoláni až na odpolední hodiny, avšak jejich zmocněnec byl od počátku hlavního líčení přítomen a vykázán byl až poté, co bylo zjištěno, že výslech stěžovatelů se konat nebude. Krajský soud podotkl, že si je vědom určité kontroverznosti svého rozhodnutí, neboť z ustanovení trestního řádu není zřejmé, zda dát přednost právu poškozeného na účast u celého hlavního líčení, byť prostřednictvím zmocněnce, nebo ustanovení §51 trestního řádu striktně respektovat a přítomnost zmocněnce poškozeného do jejich výslechu jako svědků nepřipustit.
Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové ve svém vyjádření rekapitulovalo průběh případu a obdobně jako krajský soud odkázalo na znění trestního řádu. Užitý postup v dané věci považuje za správný z důvodů, které lze shrnout tak, jak je již reprodukoval stěžovatel v ústavní stížnosti (viz výše).
Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření stěžovatelům k případné replice, ti však této možnosti ve stanovené lhůtě nevyužili.
III.
Ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je přitom její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné prostředky. Teprve při naplnění těchto podmínek by se Ústavní soud mohl zabývat podstatou věci, včetně zejména sporné otázky, zda přítomnost u hlavního líčení lze omezit nejen v případě osoby poškozeného-svědka, ale i v případě jeho zmocněnce (který sám svědkem není, tedy představuje pouze pozici poškozeného), a dále pak se věnovat hodnocení, zda případné pochybení v tomto smyslu má ústavně právní rozměr za situace, kdy stěžovateli citované články Listiny zajišťují zachování základních práv a svobod v trestním řízení zejména vůči obviněnému.
Jak Ústavní soud již mnohokrát uvedl, ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy jinými procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jež průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem včetně soudního přezkumu.
Představu stěžovatelů, že také pravomocná procesní rozhodnutí obecných soudů jsou takové povahy, že se jimi musí Ústavní soud zabývat, Ústavní soud nesdílí. Musel by totiž v takovém případě přezkoumávat ustanovení znalce, ustanovení tlumočníka atd., tedy být de facto odvolací instancí dokonce i tam, kde procesní předpisy (především v zájmu rozhodnutí věci v přiměřené době - čl. 38 odst. 2 Listiny) opravný prostředek nepřipouštějí.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2007
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj