ECLI:CZ:US:2007:1.US.669.06.1
sp. zn. I. ÚS 669/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky REALIS-INVEST, s.r.o., se sídlem Svojsíkova 2/1596, 708 00 Ostrava - Poruba, právně zastoupené Mgr. T. G., proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 5. 2006, sp.zn. 46 Nc 770/2003 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2006, sp.zn. 9 Co 1236/2006, za účasti Okresního soudu v Karviné a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností ze dne 10. 10. 2006 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 5. 2006, sp.zn. 46 Nc 770/2003, a to v části, pokud byla JUDr. M. V. z Exekutorského úřadu Ostrava přiznána k uspokojení částka ve výši 247279 Kč, a dále zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2006, sp.zn. 9 Co 1236/2006.
II.
Dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel se zabývat její přípustností.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
V případě, že stěžovatel současně s ústavní stížností podal dovolání k Nejvyššímu soudu je nutno za poslední opravný prostředek ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu považovat právě toto dovolání. To platí i v případě, že přípustnost dovolání závisí na uvážení Nejvyššího soudu [§237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád]. Řízení před obecnými soudy dále pokračuje, přičemž se v jeho rámci může stěžovatel domáhat ochrany i svých ústavně zaručených práv a svobod. Nelze proto připustit, aby Ústavní soud, v rozporu s principem subsidiarity, jakož i principem minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů, do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci souběžně rozhodoval. Výjimku představuje §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, podle kterého Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle odst. 1, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
V dané věci Ústavní soud z přípisu Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 11. 2006 zjistil, že stěžovatel podal proti napadeným usnesením i dovolání k Nejvyššímu soudu, přičemž jeho argumentace je v zásadě totožná s argumentací, kterou proti těmto usnesením brojí i v ústavní stížnosti. O dovolání nebylo dosud rozhodnuto.
Ústavní soud též neshledal v dané věci žádné důvody zvláštní přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Jelikož stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když dosud nebylo o jeho dovolání rozhodnuto, je ústavní stížnost s ohledem na výše zmíněné principy subsidiarity a minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
III.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 5. dubna 2007
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj