ECLI:CZ:US:2007:1.US.721.07.1
sp. zn. I. ÚS 721/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem mimo ústní jednání ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. Ch., bez právního zastoupení, proti usnesení Ústavního soudu ze dne 4. ledna 2007, sp. zn. I. ÚS 612/06, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 19. 3. 2007 byl Ústavnímu soudu doručen návrh stěžovatele na zrušení usnesení Ústavního soudu ze dne 4. ledna 2007, sp. zn. I. ÚS 612/06, s tím, že náklady právního zastoupení zaplatí stát. Zároveň stěžovatel vznesl námitku, že soudkyně zpravodajka I. J. byla v řízení sp. zn. I. ÚS 612/06 podjatá.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem stěžovatelova podání konstatuje, že ústavní stížnost není přípustná, stejně jako paušálně uplatněná námitka podjatosti, která se vztahuje k řízení ve věci sp. zn. I. ÚS 612/06, ale byla uplatněna až po vydání rozhodnutí.
Ačkoliv podání stěžovatele vykazuje řadu formálních i obsahových vad, nevyzýval Ústavní soud k jejich odstranění, neboť jeho návrh je nepřípustný ex lege s ohledem na ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), o čemž byl stěžovatel v předchozích řízeních opakovaně řádně poučen. Další úkony stěžovatele směrem k odstranění vad návrhu, zejména zajištění povinného právního zastoupení advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), by tak byly zjevně bezúčelné, a zvýšily by soudní výlohy stěžovatele.
Z návrhu je zjevné, že stěžovatel nesouhlasí se závěry Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 612/06, přičemž ve snaze zvrátit uvedené rozhodnutí vyslovuje domněnku o podjatosti soudce zpravodaje ve věci, kterou navíc neodůvodňuje jinak, než tvrzením o nijak nespecifikovaných "zásazích do práv". Zákon o Ústavním soudu však umožňuje uplatnění námitky podjatosti soudce pouze před rozhodnutím Ústavního soudu ve věci (dovoď z logiky věci a z §37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Naopak nezná žádný opravný prostředek (žalobu pro zmatečnost), na základě kterého by mohla být posouzena námitka, že ve věci rozhodl vyloučený soudce. O námitce podjatosti soudce může být rozhodnuto pouze pokud byla uplatněna před rozhodnutím ve věci samé.
O nemožnosti podat odvolání, třebaže své podání stěžovatel nyní označuje jako "ústavní stížnost", proti dřívějšímu usnesení Ústavního soudu byl stěžovatel ve smyslu §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu již opakovaně poučen. Ústavní soud, tak jako každý státní orgán, je povinen respektovat při své činnosti princip, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 Listiny. Pod pojmem "odvolání" je nutno přitom rozumět jakýkoliv vnitrostátní opravný prostředek; nelze se proti němu odvolat, dovolat, podat rozklad, stížnost, zásadně též návrh na obnovu řízení, ale ani ústavní stížnost. Rozhodnutí Ústavního soudu je konečné a znovu o rozhodnutích Ústavního soudu jednat a přezkoumávat je nepřísluší nikomu, ani Ústavnímu soudu samotnému.
Pokud zákon o Ústavním soudu výslovně neposkytuje stěžovateli možnost odvolání proti předchozímu rozhodnutí Ústavního soudu, není prostoru pro věcné posouzení jakýchkoliv dalších procesních či akcesorických návrhů či námitek, které po konečném rozhodnutí stěžovatel postupně uplatní, neboť žádný z takových návrhů nemůže na věci již ničeho změnit.
Skutečnost, že Ústavní soud je v uvedených závěrech konzistentní ostatně musí být stěžovateli známa z řady předchozích řízení, ve kterých byly jeho návrhy rovněž odmítnuty.
Z uvedených důvodů Ústavní soud s ohledem na §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu návrh odmítl jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Návrhem na přiznání náhrady nákladů na zastupování v řízení před Ústavním soudem se Ústavní soud nemohl zabývat, neboť postup podle ustanovení §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu by byl možný pouze v případě, že by ústavní stížnost nebyla odmítnuta, konečně stěžovatel ani zastoupen nebyl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 12. dubna 2007
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj