ECLI:CZ:US:2007:1.US.747.07.1
sp. zn. I. ÚS 747/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti obchodní společnosti Bion Bohemia VOOZ, spol. s r.o., se sídlem v Brně, Dunajská 15/298, zastoupené Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem v Brně, Joštova 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 32 Odo 93/2005-196 ze dne 29. 11. 2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatelka proti usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 32 Odo 93/2005-196 ze dne 29. 11. 2006, jímž bylo odmítnuto její dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 22 Co 1496/2004-175 ze dne 31. 8. 2004, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích č.j. 7 C 80/2003-147 ze dne 23. 4. 2004. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti obchodní společnosti B.V. FRUIT, s.r.o., se sídlem ve Volyni, Palackého náměstí 57 (dále jen "žalovaná"), o zaplacení částky 95.591,90 Kč. Napadeným rozhodnutím došlo podle názoru stěžovatelky k porušení jejích základních práv, a to práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v následujících skutečnostech:
Stěžovatelka spatřovala přípustnost dovolání v zásadním právním významu posouzení výkladu ustanovení §428 obchodního zákoníku, který provedl odvolací soud. Odvolací soud totiž konstatoval, že případné zvyšování nároku na slevu z kupní ceny nemusí být provázeno zprávou o vadách ve smyslu §428 odst. 1 citovaného zákona - upozorňující - v daném případě - vždy na jednu a tutéž vadu spočívající v plesnivění a hnilobě mandarinek. Důležité podle krajského soudu je, aby vytýkaná vada v rozhodné době existovala a její postupný nárůst byl jejím přímým důsledkem. Nejvyšší soud však dovolání odmítl, aniž by se stěžovatelkou nastolenou otázkou zabýval a konstatoval, zda tato otázka je či není otázkou zásadního právního významu. Stěžovatelka proto tvrdí, že došlo k porušení jejího již zmíněného základního práva a navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
II.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 7 C 80/2003 vedený u Okresního soudu ve Strakonicích. Ze spisu zjistil, že stěžovatelka měla v řízení před obecnými soudy postavení žalobkyně, která se vůči žalované domáhala zaplacení částky 95.591,90 Kč s příslušenstvím. Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem č.j. 7 C 80/2003-147 ze dne 23. 4. 2004 žalobu v jistině a v 6,5% úroku z prodlení ročně od 2. 2. 2002 do zaplacení zamítl, a v 0,25% úroku z částky 95.591,90 Kč od 2. 2. 2002 do zaplacení řízení zastavil; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Věc právně posoudil podle ustanovení §425 odst. 1 obchodního zákoníku jako dodávku vadného zboží, takže stěžovatelka odpovídá za vadu, kterou mělo zboží v okamžiku jeho dodání žalované. Žalovaná zboží podle §427 odst. 1 obchodního zákoníku prohlédla již při jeho přejímání; podle §428 odst. 1 citovaného zákona podala stěžovatelce zprávu o vadách zboží jak na obalovém dodacím listu, tak i v dopise ze dne 24. 1. 2002 a v dopise ze dne 25. 1. 2002. Podle §436 a §437 uplatnila nárok na přiměřenou slevu z kupní ceny, která podle názoru soudu I. stupně zahrnuje celou žalovanou částku.
K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem č.j. 22 Co 1496/2004-175 ze dne 31. 8. 2004 rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal skutkové i právní závěry soudu I. stupně jako správné. Konstatoval, že případné zvyšování nároku na slevu z kupní ceny nemusí být provázeno zprávou o vadách ve smyslu §428 odst. 1 citovaného zákona - upozorňující (v daném případě) vždy na jednu a tutéž vadu spočívající v plesnivění a hnilobě mandarinek. Důležité podle krajského soudu je, aby vytýkaná vada v rozhodné době existovala a její postupný nárůst byl jejím přímým důsledkem. V tomto směru byla vada spočívající v plesnivění a hnilobě mandarinek (a její rozsah) jednoznačně prokázána inspekčním certifikátem Pavla Skalského, který nebyl v řízení důkazně zpochybněn, resp. stěžovatelka nenavrhla žádný důkaz, který byl schopen odborně zpochybnit jeho věrohodnost.
Nejvyšší soud ČR usnesením č.j. 32 Odo 93/2005-196 ze dne 29. 11. 2006 dovolání odmítl jako nepřípustné. Dospěl k závěru, že v dané věci nebyla posuzována právní otázka, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně.
Nejvyšší soud uvedl, že předmětem dovolacího přezkumu učinila dovolatelka otázku včasnosti oznámení vad žalovanou. Konstatoval, že podle §428 odst. 1 ObchZ nemůže být právo kupujícího z vad zboží přiznáno v soudním řízení, jestliže kupující nepodá zprávu prodávajícímu o vadách zboží bez zbytečného odkladu poté, kdy kupující vady zjistil, nebo kupující při vynaložení odborné péče měl vady zjistit při prohlídce, kterou je povinen uskutečnit podle §427 odst. 1 a 2, nebo kdy vady mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let od doby dodání zboží, popřípadě o dojití zboží do místa určení stanoveného ve smlouvě. Podle Nejvyššího soudu odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaná dovolatelku informovala o vadách dodávky mandarinek spočívajících v jejich hnilobě a plísni svým dopisem ze dne 24.1.2002 a telefonicky dne 25.1.2002, kdy sdělila, že dochází k objevování velké vady, netrvalosti a povrchní plísni na plodech, a proto je přivolána kontrolní inspekce. Nejvyšší soud se ztotožňuje s odvolacím soudem, že taková informace o vadách zboží v daném případě splňuje požadavky §428 odst. 1 ObchZ. Závěr odvolacího soudu tudíž není v rozporu s hmotným právem. Jak již bylo shora odůvodněno, dovolací soud skutkové zjištění odvolacího soudu v případě, že je uplatňována přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přezkoumávat nemůže.
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, k porušení jejích základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka napadla ústavní stížností pouze usnesení dovolacího soudu, jemuž vytýká, že se nezabýval její dovolací námitkou a nerozhodl, zda jí uplatněná právní otázka je otázkou zásadního právního významu. Ústavní soud této námitce nepřisvědčil. Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného usnesení vyslovil právní závěr, kterým se ztotožnil se názorem soudu odvolacího a konstatoval, že v rozporu s hmotným právem není. Dále uvedl, že v rozhodnutí odvolacího soudu není ani řešena otázka, která by byla odvolacími soudy, popřípadě dovolacím soudem posuzována odchylně, ani otázka, která doposud odvolacím soudem řešena nebyla. Proto Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle přesvědčení Ústavního soudu Nejvyšší soud aplikoval v předmětné věci podústavní právo způsobem ústavně konformním. Jeho rozhodnutí je dostatečně odůvodněno, je logické, přesvědčivé a jasné a je tedy i z ústavněprávního hlediska plně přijatelné.
Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že základní práva, jichž se stěžovatelka dovolává, napadeným rozhodnutím zjevně porušena nebyla.
Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout (§43 odst. 2 písm. a/ zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2007
Vojen Güttler
předseda senátu