ECLI:CZ:US:2007:1.US.791.06.1
sp. zn. I. ÚS 791/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti M. N., zastoupeného JUDr. L. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře ze dne 6.10.2006, čj. 15 Co 544/2006-77, a proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28.7.2006, čj. 5 C 104/2005-67, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Opírá ji o následující důvody.
V průběhu konkurzního řízení, které ke dni podání ústavní stížnosti nebylo skončeno, podal stěžovatel na konkurzního správce žalobu o zaplacení částky 60.807,- Kč. Zároveň požádal o osvobození od soudního poplatku. Okresní soud v Pelhřimově této žádosti nevyhověl a usnesením ze dne 28.7.2006, čj. 5 C 104/2005-67, ji zamítl. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře usnesením ze dne 6.10.2006, čj. 15 Co 544/2006-77, napadené usnesení potvrdil.
V důsledku nezaplacení soudního poplatku bylo řízení ve věci samé zastaveno. Postupem soudů se stěžovatel cítí být poškozen ve svých, blíže nespecifikovaných, právech. Podle svého názoru splnil všechny předpoklady osvobození od soudního poplatku, neboť soud I. stupně byl o jeho majetkových poměrech podrobně informován a to i z jiných kauz u soudu vedených.
II.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 5 C 104/2005, vedený u Okresního soudu v Pelhřimově. Zjistil, že žalobou ze dne 30.5.2005 se stěžovatel domáhal proti správci konkurzní podstaty firmy Němec-Dvořák, s.r.o., JUDr. L. K., zaplacení částky celkem 60.807,- Kč. Usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 25.1.2006, čj. 5 C 104/2005-42, byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudních poplatků ve výši 2.440,- Kč. Dne 20.2.2006 podal žádost o osvobození od soudních poplatků, kterou zdůvodnil svou déle trvající finanční tísní (č.l. 43). Okresní soud v Pelhřimově napadeným usnesením ze dne 28.7.2006, čj. 5 C 104/2005-67, osvobození od soudních poplatků stěžovateli nepřiznal. Rozhodnutí odůvodnil tím, že z předložených listin vyplývá, že v rámci podnikatelské činnosti dosahuje zisku cca 14.610,- Kč měsíčně a jeho manželka pobírá částečný invalidní důchod. Stěžovatel je schopen platit poměrně vysoké leasingové splátky za automobil a je vlastníkem nemovitosti (garáže). Soud přihlédl i k výši žalované částky a k výši soudního poplatku a osvobození od soudních poplatků nepřiznal, neboť majetkové poměry stěžovatele takový postup neodůvodňují.
Stěžovatel napadl uvedené usnesení odvoláním, ve kterém namítal, že ve čtyřech jiných případech mu soudem osvobození od soudních poplatků přiznáno bylo. Jeho majetkové poměry jsou pod hranicí životního minima, trvá proto na osvobození od soudních poplatků, případně o ustanovení advokáta ex offo.
Krajský soud v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře napadeným usnesením ze dne 6.10.2006, čj. 15 Co 544/2006-77, usnesení soudu I. stupně potvrdil. Poukázal na to, že okresní soud v napadeném rozhodnutí podrobně rozebral majetkové a finanční poměry stěžovatele (včetně poměrů manželky) a vycházel z údajů obsažených v listinách jím předložených, zejména z daňového přiznání za rok 2004. Soudem provedená zjištění stěžovatel odvoláním nenapadl, pouze obecně poukazuje na to, že žádné příjmy nezatajil a že své poměry má pod hranicí životního minima. Jestliže však jeho průměrný měsíční výdělek dosahuje částky 14.160,- Kč a jeho manželka pobírá částečný invalidní důchod ve výši 4.616,- Kč měsíčně - přičemž za této situace je stěžovatel schopen platit leasingové splátky 7.314,- Kč měsíčně - pak je správný závěr soudu I. stupně, že majetkové poměry stěžovatele mu umožňují i povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2.440,- Kč. Jestliže uvádí své další dluhy, podle názoru odvolacího soudu není důvod, aby pro existenci těchto závazků byl prominut závazek k zaplacení soudního poplatku. Stěžovatel pak poukazoval na usnesení vydaná v jiných věcech, v nichž mu osvobození bylo přiznáno. V každém konkrétním případě je však nutno posuzovat zjištěné skutečnosti týkající se poměrů žadatele ve spojitosti s výší soudního poplatku a s případnými dalšími náklady, které si vyžádá dokazování. V daném případě s ohledem na povahu uplatňovaného nároku .nebylo lze reálně předpokládat vznik dalších nákladů, které by si vyžádalo dokazování (např. znalecké posudky) a výše soudního poplatku činí pouze 2.440,- Kč.
Následně Okresní soud v Pelhřimově usnesením ze dne 27.11.2006, čj. 5 C 104/2005-84, řízení zastavil, neboť soudní poplatek stěžovatel nezaplatil. Toto usnesení ústavní stížností napadeno nebylo.
III.
K výzvě Ústavního soudu se k návrhu vyjádřil Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, který však jen konstatoval některé skutečnosti uváděné v ústavní stížnosti a odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. K ústavní stížnosti se vyjádřil i Okresní soud v Pelhřimově, který pouze prohlásil, že stěžovatel na svých právech nijak krácen nebyl. Proto Ústavní soud nevzal tato vyjádření za základ svého zjištění a rozhodnutí.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel ve svém podání bez jakékoliv ústavněprávní argumentace popisuje situaci, za níž podal předmětnou žalobu. Nesouhlasí s vyčíslením příjmů uvedeným v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře a žádá zrušení napadených rozhodnutí z důvodu neobjektivního posouzení, které "jistě nesouhlasí s ústavním pořádkem".
Ústavní soud se v minulosti již ve více případech zabýval důvodností nároků na osvobození od soudních poplatků. Zásadně stojí na stanovisku, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takové osvobození, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů (viz usnesení sp.zn. IV. ÚS 271/2000, www.judikatura.cz). Současně však připouští, že nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy může mít za následek porušení základních práv a svobod, a to tam, kde jde o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz rozhodnutí sp.zn. IV. ÚS 289/03, www.judikatura.cz).
V posuzovaném případě se však o svévolný výklad ani o nerespektování právní normy nejedná. Obecné soudy vycházely při svém rozhodování z listin předložených stěžovatelem, posoudily jeho celkovou majetkovou situaci a své rozhodnutí přesvědčivým způsobem odůvodnily. Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích žádný nesoulad se skutkovými zjištěními, ani neshledal, že by závěry, k nimž obecné soudy dospěly, byly s nimi v extrémním rozporu ve smyslu ustálené judikatury. Stěžovatel ostatně ani neuvedl, v čem spatřuje neobjektivnost posouzení své situace soudy a v čem spočívá jím tvrzený nesoulad s ústavním pořádkem.
K námitce, že v jiným soudních případech, vedených stěžovatelem, mu bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno, Ústavní soud poukazuje na to, že každý případ je třeba posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti, mimo jiné i s ohledem na výši soudního poplatku. V posuzovaném případě poměrně nízký soudní poplatek ve výši 2.440,- Kč nemohl, s ohledem na majetkové poměry stěžovatele, nijak významně zasáhnout do jeho sociální sféry a rozhodnutí obecných soudů se tak jeví i z tohoto hlediska jako ústavně konformní.
V předmětné věci tedy Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem a nedopustily se ani svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základního práva stěžovatele. Ústavní soud proto uzavřel, že napadenými rozhodnutími k zásahu do žádného základního práva stěžovatele nedošlo a nezbylo mu tedy, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2007
Vojen Güttler v.r.
předseda senátu