ECLI:CZ:US:2007:1.US.803.07.1
sp. zn. I. ÚS 803/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti N. Z., zastoupené JUDr. Ivou Pavlíkovou-Čackou, Ph.D., advokátkou v Praze 6, Myslbekova 15, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15.12.2006, čj. 18 Co 634/2006-132, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Opírá ji o následující důvody.
Napadeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu v Praze 6, čj. 17 C 197/2004-125, kterým bylo zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání. Podle stěžovatelky však soudní poplatek byl zaplacen včas. Podle §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je soud povinen zrušit usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, je-li poplatek zaplacen nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Stěžovatelka uhradila soudní poplatek poštovní poukázkou na poště dne 23.11.2006, tedy před koncem lhůty k podání odvolání. Jestliže byl poplatek připsán na účet soudu až dne 27.11.2006, tedy po uplynutí lhůty k podání odvolání, nemůže být tato skutečnost k tíži stěžovatelky, jestliže v jiných případech je poplatková povinnost splněna odepsáním částky z účtu nebo podáním k poštovní přepravě. Podle stěžovatelky nelze tedy činit rozdíl v posuzování splnění poplatkové povinnosti u různých poplatků. Interpretace, kterou použily soudy, že poplatková povinnost je splněna až okamžikem připsání příslušné částky na účet soudu, je v rozporu s principy spravedlnosti. Postupem soudů tak mělo být zasaženo do stěžovatelčina základního práva na spravedlivý proces daného čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 17 C 197/2004, vedený u Obvodního soudu pro Prahu 6. Ze spisu zjistil, že dne 19.3.1997 podal žalobce J. T. žalobu proti stěžovatelce o zaplacení částky 130.000,- Kč s příslušenstvím. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 7.4.2005, čj. 17 C 197/2004-101, rozhodl tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobci žalovanou částku s přísl. a náklady řízení. Stěžovatelka napadla tento rozsudek odvoláním. Usnesením ze dne 27.4.2006, čj. 17 C 197/2004-121, vyzval Obvodní soud pro Prahu 6 stěžovatelku, aby do 5 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za odvolání 5.200,-Kč. Usnesení bylo opakovaně doručeno uložením (č.l. 122-123 soudního spisu). Protože soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, obvodní soud odvolací řízení usnesením ze dne 2.11.2006, čj. 17 C 197/2004-125, zastavil. Usnesení o zastavení řízení napadla stěžovatelka odvoláním, ve kterém uvedla, že soudní poplatek zaplatila dne 23.11.2006, tedy během lhůty k podání odvolání podle §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. Městský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 15.12.2006, čj. 18 Co 634/2006-132, usnesení soudu I. stupně potvrdil. V jeho odůvodnění uvedl, že usnesení soudu I. stupně o zastavení odvolacího řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku bylo advokátce stěžovatelky doručeno dne 9.11.2006. Následující den začala běžet 15ti denní lhůta k podání odvolání, která skončila dnem 24.11.2006. V této době nebyl soudní poplatek zaplacen, neboť na účet soudu byl připsán až dne 27.11.2006, jak plyne ze záznamu o složení na č.l. 129 spisu. Je tedy prý zjevné, že stěžovatelka včas svou poplatkovou povinnost nesplnila.
III.
K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Městský soud v Praze, který však jen odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Proto Ústavní soud nevzal toto vyjádření za základ svého zjištění a rozhodnutí.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Dle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. poplatky vybírají, vyměřují, doměřují a vymáhají soudy. Poplatky, které nejsou vyšší než 5.000,- Kč, lze platit kolkovými známkami, vydanými Ministerstvem financí. Ostatní poplatky se platí na účet státního rozpočtu, zřízený u České národní banky pro jednotlivé soudy (dále jen "účet soudu"). Z předmětného soudního spisu je zřejmé, že soudní poplatek byl zaplacen. Stěžovatelka namítá, že jej zaplatila v zákonné lhůtě. Tuto námitku uvedla již v odvolání proti usnesení soudu I. stupně. Nenabídla však obecnému soudu v tomto směru žádný důkaz, ani neuvedla, jakým způsobem byl poplatek zaplacen. Soud tedy logicky vycházel z jediného důkazu, který si sám obstaral, tj. ze záznamu o složení poplatku, vystaveného bankou. Za daných okolností, jestliže stěžovatelka v odvolání ani neuvedla, jak poplatek zaplatila (zda na poště, bankovním převodem, v pokladně soudu) a nenabídla v tomto směru žádný důkaz (nepředložila kopii příkazu bance, útržek poštovní poukázky, neuvedla u které pošty poplatek zaplatila), nelze odvolacímu soudu vytýkat, že rozhodl tak, že poplatek byl zaplacen po uplynutí zákonné lhůty.
Ústavní soud vzal v úvahu i skutečnost, že stěžovatelka uplatnila námitku, že soudní poplatek byl zaplacen poštovní poukázkou na poště, až v ústavní stížnosti, byť ani v ní však neuvedla, na které poště a nepředložila ani útržek poštovní poukázky. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu (viz např. sp.zn. III. ÚS 359/96 a I. ÚS 650/99, www.judikatura.cz) platí, že námitky a důkazy, které mohly a měly být uplatněny v předchozích právních řízeních, nemohou být uplatněny až v řízení o ústavní stížnosti, aniž by se jimi navrhovatel bránil již v řádném řízení. Ústavní soud se proto dále touto námitkou nezabýval.
V předmětné věci dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem, nedopustily se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces a v jeho rozhodnutích nelze shledat ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury ústavního soudu. Je tedy i z hlediska ústavněprávního plně přijatelné.
Ústavní soud proto uzavřel, že napadeným rozhodnutím k namítanému porušení základních práv stěžovatelky zjevně nedošlo.
Ta tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2007
Vojen Güttler
předseda senátu