ECLI:CZ:US:2007:1.US.900.07.1
sp. zn. I. ÚS 900/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti Ing. Z. G., zastoupeného JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem v Praze, Senovážné náměstí 23, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11.1.2007, čj. 5 Cmo 473/2006-151, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Opírá ji zejména o následující důvody.
Proti stěžovateli byl vydán směnečný platební rozkaz, proti kterému podal námitky, o nichž rozhodl soud rozsudkem ze dne 29.3.2006, čj. 50 Cm 10/2005-106, tak, že platební rozkaz ponechal v platnosti. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání a zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků, neboť prý neměl dostatek prostředků k jejich úhradě. Osvobození mu Městský soud v Praze usnesením ze dne 10.10.2006, čj. 50 Cm 10/2005-138, nepřiznal. Rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků napadl stěžovatel odvoláním, leč Vrchní soud v Praze uvedené rozhodnutí napadeným usnesením ze dne 11.1.2007, čj. 5 Cmo 473/2006-151, potvrdil.
Podle mínění stěžovatele napadené rozhodnutí vrchního soudu znamená odmítnutí spravedlnosti, neboť mu znemožňuje jednat před soudem. Stěžovatel nemá žádné finanční prostředky, ani hmotný majetek, je proti němu vedeno exekuční řízení pro milionové částky a má exekučně odstaveny všechny bankovní účty a zajištěn všechen majetek a příjmy z podnikání. Jen s velkými potížemi zajišťuje výživu svých nezletilých dětí. Úhrada poplatků ve výši 60.000,- Kč je pro něj nemožná. Městský soud opřel své rozhodnutí o to, že stěžovatel je držitelem vozidla Škoda Octavia, leč toto vozidlo mu již před lety bylo odcizeno. Vrchní soud opřel své rozhodnutí dále o skutečnost, že stěžovatel je společníkem tří obchodních společností, avšak všechny tyto společnosti jsou předlužené, a nemohou za stěžovatele ani z části soudní poplatek uhradit. Podíl stěžovatele na těchto společnostech nepředstavuje žádnou majetkovou hodnotu, protože "jsou s ohledem na jejich ztrátovost úplatně nepřevoditelné".
Stěžovatel proto navrhl, aby bylo citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušeno.
II.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 50 Cm 10/2005, vedený u Městského soudu v Praze. Zjistil, že Česká konsolidační agentura podala dne 30.11.2004 proti stěžovateli a dalším osobám návrh na vydání směnečného platebního rozkazu na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 2.331.619,00,- Kč. s příslušenstvím. K odvolání všech žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29.3.2006, čj. 50 Cm 10/2005-106, ponechal směnečný a platební rozkaz v platnosti. Rozsudek napadli všichni žalovaní odvoláním. Městský soud vyzval odvolatele, aby ve stanovené lhůtě zaplatili soudní poplatek ve výši 93.580,- Kč (č.l. 120 soudního spisu). Stěžovatel podáním ze dne 7.6.2006 požádal soud o osvobození od soudních poplatků. Tuto žádost stručně odůvodnil tím, že jak on, tak žalovaná společnost jsou ve druhotné platební neschopnosti, do které se dostali tím, že od nich žalobce vymáhá zaniklé závazky zajištěné směnkami, z nichž jedna je předmětem žalobního návrhu, na jejich účty u bankovních ústavů jsou vedeny exekuce a nejsou tudíž schopni soudní poplatek zaplatit. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10.10.2006, čj. 50 Cm 10/2005-138, přiznal stěžovateli osvobození od soudního poplatku ve výši 33.580,- Kč a co do částky 60.000,- Kč návrh zamítl. Poukázal přitom na judikaturu Vrchního soudu v Praze, podle níž smyslem ust. §138 o.s.ř. není řešit sociální situaci účastníků řízení. Jde o výjimečný nástroj, který soud použije jen za předpokladu, že účastník civilního soudního řízení nemá žádnou rozumnou možnost, jak splnit svou poplatkovou povinnost. Stěžovatel je majitelem osobního vozu Škoda Octavia Combi, což soudu v prohlášení o osobních majetkových poměrech nesdělil. Soud dodal, že je věcí osob soukromého práva, zda a s kým vstupují do závazkových právních vztahů, vždy je však třeba mít na zřeteli, že případná obrana proti závazkům z těchto vztahů vznikajícím s sebou nese jisté náklady.Tyto náklady nemohou jít k tíži státu. Ostatně je-li účastník úspěšný, projeví se tato skutečnost i ve výroku rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.
K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze napadeným usnesením ze dne 11.1.2007, čj. 5 Cmo 473/2006-151, rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Uvedl, že i když stěžovatel v odvolání vyvrátil zjištění soudu týkající se osobního automobilu Škoda Octavia, v prohlášení o osobních majetkových a výdělkových poměrech neuvedl úplné údaje, neboť tam není nic o tom, že je společníkem tří obchodních společností, v nichž má a měl již v době, kdy předložil soudu prohlášení o majetkových poměrech, obchodní podíl. Navíc pak odvolací soud zjistil, že od 10.10.2006 je stěžovatel jednatelem dvou z těchto společností a v jedné z nich má od 30.10.2006 obchodní podíl v rozsahu 100 %. I když má stěžovatel vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem, není osobou nemajetnou, jak tvrdí v odvolání, a nejsou tedy splněny podmínky přiznání úplného osvobození od soudních poplatků za odvolání.
III.
K výzvě Ústavního soudu se k návrhu vyjádřil Vrchní soud v Praze, který odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a opakoval některé argumenty v odůvodnění rozhodnutí uvedené. Za tohoto stavu nezaslal Ústavní soud toto vyjádření k případné replice, neboť z něho nevycházel.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv nebo svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle §138 odst. 1, věta prvá, o.s.ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníků a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z předmětného spisu Městského soudu v Praze vyplývá, že stěžovatel byl vyzván usnesením ze dne 25.7.2006, čj. 50 Cm 10/2005-125, aby soudu předložil vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, aby bylo možné posoudit, zda nynější majetkové poměry odůvodňují jeho osvobození od soudních poplatků. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval, v prohlášení však neuvedl, že je společníkem několika obchodních společností, což si zjistil až odvolací soud sám. Městský soud mu osvobození od soudních poplatků přiznal jen částečně. Vrchní soud toto rozhodnutí potvrdil a uvedl, že stěžovatel neprokázal, že jsou u něj splněny předpoklady pro úplné osvobození od soudních poplatků, byť bylo v jeho zájmu, aby svá tvrzení doložil.
Právo na soudní ochranu zaručené Ústavou a Listinou je rozvedeno v jednotlivých ustanoveních zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Účastníci mají možnost využít všech prostředků, které jim tento zákon poskytuje, aby se svých práv stanoveným postupem domohli, či je úspěšně bránili. V konkrétním případě stěžovatel využil možnosti dané §138 odst. 1 o.s.ř. a při podání odvolání požádal od osvobození od soudních poplatků. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady přiznání osvobození od soudních poplatků, nebo jejich části, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů (čl. 82 Ústavy), Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného práva dospěl. Jeho zásah by byl na místě jen výjimečně, pokud by obecný soud svým procesním postupem zjevně vybočil z mezí ústavnosti. To však v projednávané věci zjevně nenastalo. Vrchní soud zhodnotil poměry stěžovatele, jak mu byly známy v době rozhodování o odvolání proti usnesení soudu I. stupně a dospěl k závěru, že podmínky úplného osvobození od soudního poplatku nejsou dány. Ostatně, sám stěžovatel neposkytl dostatečné podklady k tomu, aby soud mohl jeho poměry komplexně posoudit, jestliže tak zásadní skutečnosti, jako je jeho účast v obchodních společnostech, soudu vůbec nesdělil. Soud tedy nebyl informován ani o tom, jak je tomu s hospodařením předmětných obchodních společností a jaké z nich má stěžovatel příjmy.
V předmětné věci dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy, zejména pak Vrchní soud v Praze, postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem, nedopustily se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces a mezi skutkovým zjištěním a právními závěry, jenž z něho obecné soudy vyvodily, neexistuje ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Napadené rozhodnutí je tedy i z ústavněprávního hlediska plně přijatelné.
Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím k porušení základního práva, jehož se stěžovatel dovolává, zjevně nedošlo.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2007
Vojen Güttler
předseda senátu