ECLI:CZ:US:2007:2.US.1107.07.1
sp. zn. II. ÚS 1107/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. května 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti PhDr. H. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2007, č. j. 16 Co 353/2006-140, a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2006, č. j. 16 C 290/2004-109, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 2. 5. 2007 bylo Ústavnímu soudu doručeno elektronické podání stěžovatelky, v němž brojila proti rozhodnutím obecných soudů specifikovaným v záhlaví tohoto usnesení.
Vzhledem k tomu, že toto podání vykazovalo obsahové a formální vady (k podání nebyly přiloženy kopie rozhodnutí, na něž text návrhu odkazuje a stěžovatelka nebyla právně zastoupena), byla stěžovatelka přípisem ze dne 10. 5. 2007 vyzvána k jejich odstranění, a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení této výzvy.
Na tuto výzvu stěžovatelka reagovala elektronickým podáním ze dne 17. 5. 2007, ve kterém požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad o 30 dnů. Tuto žádost odůvodnila tak, že poté, co Českou advokátní komorou určený advokát odmítl sepsat její ústavní stížnost s upozorněním na neoprávněnost nároku stěžovatelky, pokusí se v této lhůtě "přemluvit" některého advokáta o bezplatné právní zastupování v řízení před Ústavním soudem.
Soudce zpravodaj po zvážení konkrétní situace stěžovatelky dospěl k závěru, že žádosti o prodloužení lhůty nelze vyhovět. Soudce zpravodaj přitom vážil, zda v konkrétním případě stěžovatelky bude nevyhovění žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad podání a jeho odmítnutí pro neodstranění vad v původně určené lhůtě proporcionálním z hlediska vztahu mezi základním právem stěžovatelky na přístup k Ústavnímu soudu a trváním na splnění zákonných podmínek realizace tohoto práva ve lhůtách stanovených zákonem o Ústavním soudu.
Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle soudce zpravodaje plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je stěžovatelka zvýhodňována oproti ostatním stěžovatelům, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. V případě stěžovatelky nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že v okamžiku, kdy počala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti, jí, jak vyplývá z její žádosti České advokátní komoře o poskytnutí bezplatné právní služby, byla známa skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem.
S ohledem na to, že stěžovatelka výzvě k odstranění vad v určené lhůtě nevyhověla, soudce zpravodaj návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2007
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj