ECLI:CZ:US:2007:2.US.1121.07.1
sp. zn. II. ÚS 1121/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů a) F. Š. a b) H. Š., obou zastoupených JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 5. 2005, čj. 2 Nc 3482/2005-6, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 25. 10. 2006, čj. 22 Co 435/2006-118, výzvě exekutora Exekutorského úřadu Svitavy ze dne 27. 6. 2005, čj. 111 EX 2318/05-3, příkazu Exekutorského úřadu Svitavy k úhradě nákladů exekuce ze dne 27. 2. 2006, čj. 111 EX 2318/05-13, a exekučnímu příkazu Exekutorského úřadu Svitavy ze dne 8. 3. 2007, čj. 111 EX 2318/05-116, a o návrhu, aby Ústavní soud právně posoudil sdělení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 3. 2007, čj. 2 Nc 3482/2005-188, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Projednávanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 5. 2005, čj. 2 Nc 3482/2005-6, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 25. 10. 2006, čj. 22 Co 435/2006-118, výzvy exekutora Exekutorského úřadu Svitavy ze dne 27. 6. 2005, čj. 111 EX 2318/05-3, příkazu Exekutorského úřadu Svitavy k úhradě nákladů exekuce ze dne 27. 2. 2006, čj. 111 EX 2318/05-13, a exekučního příkazu Exekutorského úřadu Svitavy ze dne 8. 3. 2007, čj. 111 EX 2318/05-116, a dále navrhují, aby Ústavní soud "právně posoudil" sdělení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 3. 2007, čj. 2 Nc 3482/2005-188. Domnívají se, že uvedenými akty došlo k porušení čl. 4 a čl. 90 Ústavy ČR a čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (vzhledem k tomu, že stěžovatelé dále v závorce uvádějí "ochrana vlastnictví", mají zjevně na mysli nikoli Úmluvu samotnou, ale čl. 1 Dodatkového protokolu k ní).
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu ve Svitavách, sp. zn. 2 Nc 3482/2005, a Exekutorského úřadu Svitavy, sp. zn. 111 EX 2318/05, a dospěl k závěru, že návrh byl z části podán po lhůtě k tomu zákonem určené, z části k jeho projednání není Ústavní soud příslušný a z části jde o návrh nepřípustný.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen "zásah orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání [§72 odst. 1 písm. a) a odst. 3, §43 odst. 1 písm. b) zák. o Ústavním soudu].
Usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 5. 2005, čj. 2 Nc 3482/2005-6, byla dle vykonatelného rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 7. 2000, čj. 12 C 941/99-45, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2001, čj. 17 Co 522/2000, k uspokojení oprávněných M. G. a J. G. (dále též "oprávnění"), oba bytem v Jaroslavicích, Družstevní 637, a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, nařízena exekuce na majetek povinných (stěžovatelů), jejímž provedením byl pověřen JUDr. I. O., soudní exekutor Exekutorského úřadu Svitavy. Toto usnesení napadli stěžovatelé odvoláním, které Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubicích, usnesením ze dne 11. 10. 2005, čj. 2 Nc 3482/2005-39, odmítl. Toto rozhodnutí bylo oběma stěžovatelům doručeno dne 5. 1. 2006 a ústavní stížností není napadeno.
Příkazem k úhradě nákladů exekuce Exekutorského úřadu Svitavy ze dne 27. 2. 2006, čj. 111 EX 2318/05-13, bylo stěžovatelům uloženo uhradit (dále specifikované) náklady exekuce ve výši 4.777,90 Kč a náklady oprávněných vzniklé v souvislosti s vedením exekuce ve výši 7.682,- Kč. O námitkách stěžovatelů proti tomuto příkazu rozhodoval Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 20. 4. 2006, čj. 2 Nc 3482/2005-107, tak, že se zamítají. Toto usnesení bylo stěžovatelům doručeno dne 5. 5. 2006 a projednávanou ústavní stížností nyní není napadeno. [Pro doplnění nutno uvést, že toto usnesení napadl stěžovatel a) ústavní stížností, kterou Ústavní soud pod sp. zn. IV. ÚS 271/06 dne 28. 6. 2006 odmítl].
Bez ohledu na to, že stěžovatelé by v tomto případě měli napadat rozhodnutí o posledním procesním prostředku, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje, tj. rozhodnutí o námitkách či odvolání, Ústavní soud primárně, bez dalších výzev, konstatoval, že v této části jde o ústavní stížnost podanou opožděně. Ústavní stížnost byla podána k přepravě dne 2. 5. 2007 a rozhodnutí o poslední procesním prostředku, který zákon stěžovatelům k ochraně práva poskytuje, bylo doručeno dne 5. 1. 2006, resp. 5. 5. 2006, jak výše uvedeno. V obou případech tak jde o podání zjevně opožděné.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 25. 10. 2006, čj. 22 Co 435/2006-118, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 15. 2. 2006, čj. 2 Nc 3482/2005-65, ve výroku III (tím byl zamítnut návrh povinných na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo oprávněným uloženo zdržet se exekuce na nemovitý majetek stěžovatelů) (výrok I), odvolání proti výroku I usnesení okresního soudu (tím byla exekuce na majetek stěžovatelů nařízená usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 5. 2005, čj. 2 Nc 3482/2005-6, částečně, pro částku 4.375,- Kč zastavena) bylo odmítnuto (výrok II), a usnesení okresního soudu ve výroku II (tím byl zamítnut návrh stěžovatelů na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 5. 2005, čj. 2 Nc 3482/2005-6) zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení (výrok III). Toto rozhodnutí bylo oběma stěžovatelům doručeno dne 20. 12. 2006. Vzhledem k datu podání ústavní stížnosti je i v této části ústavní stížnost podaná po lhůtě.
Výzvou exekutora Exekutorského úřadu Svitavy ze dne 27. 6. 2005, čj. 111 EX 2318/05-3, byli stěžovatelé vyzváni ke splnění povinnosti stanovené usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 5. 2005, čj. 2 Nc 3482/2005-6, přičemž dále byla vyčíslena výše jejich pohledávky. Vedle toho, že i v této části je ústavní stížnost podána zřejmě opožděně, Ústavní soud především zohlednil, že touto výzvou byli stěžovatelé pouze vyzváni k dobrovolnému zaplacení jejich dluhu dle exekučního titulu. Dané rozhodnutí tak nemůže svým obsahem jakkoli zasáhnout do jejich ústavně zaručených práv, tento akt jim ani neukládá žádné povinnosti. Podle obsahu tohoto aktu tedy nejde o rozhodnutí. Ústavní soud je oprávněn rozhodovat pouze ve věcech uvedených v ustanovení čl. 87 Ústavy ČR, pod který návrh v této části nelze podřídit. Stejně Ústavní soud nahlížel na požadavek stěžovatelů, aby "právně posoudil" sdělení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 3. 2007, čj. 2 Nc 3482/2005-188. Takový krok také není v jeho pravomoci (srov. čl. 82 odst. 2 a 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění).
Exekučním příkazem Exekutorského úřadu Svitavy ze dne 8. 3. 2007, čj. 111 EX 2318/05-116, byla nařízena exekuce podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 7. 2000, čj. 12 C 941/99-45, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2001, čj. 17 Co 522/2000, v souladu s usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 5. 2005, čj. 2 Nc 3482/2005-6, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 4.375,- Kč a jejího příslušenství, tj. nákladů exekuce a nákladů oprávněného, prodejem všech podle zákona postižitelných movitých věcí povinných (stěžovatelů), jimž bylo současně zakázáno nakládat s věcmi, které exekutor podle tohoto příkazu sepíše.
Ústavní soud má zato, že stěžovatelé, pokud snad byli přesvědčeni o svévolném postupu exekutora (což však ani z ústavní stížnosti neplyne), měli jiné právní prostředky k ochraně svého práva, kterými by aktuálně zamezili výkonu rozhodnutí, a to konkrétně návrh na upuštění od exekuce dle ustanovení §46 odst. 3 ex. ř., dle nějž exekutor upustí od provedení exekuce jen tehdy, splní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul, a uhradí náklady exekuce. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé prokazatelně svůj dluh v částce 4.375,- Kč uhradili, neboť pro tuto částku byla exekuce zastavena, není jistě na místě provedení exekuce v této části. Náklady exekuce zčásti uhradili sami a zbylá část byla následně exekučně vymožena. Vzhledem k zásadě minimalizace zásahu ovšem Ústavní soud neshledal důvod se do věci meritorně vměšovat, když existuje jiný prostředek ochrany stěžovatelů. Ústavní stížnost, jako krajní prostředek určený k ochraně základních práv, nemůže být využívána jako pouhý běžný procesní prostředek v rámci exekučního řízení[US1].
Z výše uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle ust. §43 odst. 1 písm. b), d) a e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2007
Stanislav Balík
soudce zpravodaj