ECLI:CZ:US:2007:2.US.113.06.1
sp. zn. II. ÚS 113/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti D. K., zastoupeného JUDr. Janem Veselým PhD., advokátem Advokátní kanceláře v Praze, K dolům 1973/38, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2005 č. j. 16 Co 519/2005-178, za účasti vedlejšího účastníka L.B., zastoupeného JUDr. Petrem Zderčíkem, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Bělehradská 77, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvého stupně a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Z tvrzení uvedených v ústavní stížnosti a obsahu připojeného spisu Ústavní soud zjistil tento dosavadní procesní průběh řízení:
Rozhodnutím soudu prvého stupně ze dne 11. 9. 1998 bylo rozsudkem pro zmeškání uloženo žalovanému L. B. (vedlejší účastník) zaplatit stěžovateli částku 450 617 Kč a náklady řízení. Odvolání žalovaného bylo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2002 odmítnuto pro opožděnost. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2003 zrušeno, neboť ačkoliv na věc měl být aplikován občanský soudní řád ve znění do 31. 12. 2000, odvolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném po novele provedené zák. č. 30/2000 Sb. a uvedl nesprávné poučení o opravných prostředcích. Městský soud v Praze v pořadí druhým rozhodnutím (ze dne 31. 5. 2004) odvolání žalovaného opět odmítl jako opožděné. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 7. 9. 2005 zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení, neboť shledal, že postupem soudu prvého stupně byla žalovanému odňata možnost jednat před soudem [§237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., ve znění platném do 31. 12. 2000]. Městský soud poté ústavní stížností napadeným rozhodnutím v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu rozhodnutí soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 15. 6. 2006 Obvodní soud pro Prahu 6 řízení přerušil do doby rozhodnutí Ústavního soudu o nyní projednávané ústavní stížnosti.
V ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na to, že žalovaný podáním ze dne 12. 3. 2003 vzal odvolání zpět. Řízení o odvolání žalovaného proto mělo být dle §207 odst. 2 o.s.ř. zastaveno, neboť k právnímu úkonu žalovaného ze dne 18. 12. 2003, spočívajícímu ve zpětvzetí podání o zpětvzetí odvolání, neměl soud přihlížet, protože takový postup občanský soudní řád ve znění do novely provedené zák. č. 30/2000 Sb. neumožňoval. S ohledem na to, že řízení bylo zahájeno v roce 1996, se na odvolací řízení v souladu s přechodnými ustanoveními části dvanácté, hlavy I. bodu 15 zák. č. 30/2000 Sb. vztahuje občanský soudní řád ve znění účinném do novely provedené zák. č.30/2000 Sb., a na věc proto nelze aplikovat ustanovení §41a o.s.ř., umožňující nyní odvolání právního úkonu, pokud odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem.
Stěžovatel v ústavní stížnosti dále poukazuje na judikaturu obecných soudů a Ústavního soudu, podle níž dle právní úpravy platné do novely občanského soudního řádu platí, že vzal-li účastník procesní úkon zpět tam, kde zákon takové zpětvzetí připouští, nelze toto zpětvzetí vzít dalším úkonem zpět a navrátit tak řízení do původního stavu.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Obvodního soudu pro Prahu 6 z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Ústavní soud neshledal, že by v projednávané věci postupem soudů, které nepovažovaly zpětvzetí návrhu na zpětvzetí odvolání učiněné žalovaným za právní úkon způsobilý založit procesní důsledky požadované stěžovatelem, tj. zastavení řízení, došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces.
Z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaný sice podáním došlým soudu dne 19. 12. 2003 vzal odvolání proti rozhodnutí nalézacího soudu zpět, avšak dne 18. 12. 2003 (tedy předtím, než bylo soudu doručeno zpětvzetí odvolání), bylo na soud doručeno podání stěžovatele, kterým odvolává právní úkon spočívající v zpětvzetí odvolání s odůvodněním, že k němu byl přinucen. Přesto, že platná právní úprava před 1. 1. 2000 nezakotvovala výslovně možnost odvolání procesního úkonu, nebyl takovýto postup ani vyloučen. Podmínkou ovšem bylo, aby procesní úkon byl odvolán nejpozději současně s úkonem, který byl odvoláván (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 312/010). Zpětvzetí odvolání je jednostranným procesním úkonem, jehož účinky nastávají tím, že dojde soudu. Pokud tedy ještě před tím, než nastaly účinky právního úkonu, došlo k jeho odvolání, nelze obecným soudům vytýkat, že k zpětvtetí odvolání nepřihlédly a řízení nezastavily. Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů a Ústavní soud neposuzuje tedy zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. Pokud tedy obecné soudy přes námitky stěžovatele (totožné jako v ústavní stížnosti), s ohledem na časovou posloupnost podání žalovaného, dospěly k názoru, že nemají pochybnosti o úmyslu žalovaného (obsahu a smyslu jím učiněných procesních úkonů) a v řízení pokračovaly, Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do rozhodovací činnosti nezávislých soudů.
Ústavní soud musí mít na zřeteli především zájem na zachování spravedlivého občanského soudního řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy, a to ve vztahu ke všem účastníkům řízení. Za dané situace, kdy odvolací soud zrušil prostupňového rozhodnutí, neboť byl vázán závazným právním názorem Nejvyššího soudu, který shledal, že ve věci nebyly dány podmínky pro vynesení rozsudku pro zmeškání, se nelze domáhat formalistického posouzení právního úkonu žalovaného, jež by vedlo k zastavení řízení. Stěžovatel nepochybně bude mít možnost uplatnit v dalším řízení u obecných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva.
S ohledem na uvedené jsou odkazy stěžovatele na judikáty, týkající se nezbytnosti aplikovat dosavadní právní předpisy na řízení o odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti zák. č. 30/2000 Sb. nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, pro tuto konkrétní věc nepřípadné. Judikáty, které mají podpořit názor o nemožnosti odvolání procesního úkonu před novelou o.s.ř. provedenou zák. č. 30/2000 Sb., se týkají především těch případů kdy k odvolání procesního úkonu došlo až po jeho doručení soudu (tj. opožděně, a to i podle nyní platné úpravy).
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěrem soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu