ECLI:CZ:US:2007:2.US.123.07
sp. zn. II. ÚS 123/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Ing. Z. V., zastoupeným JUDr. Ivo Pufferem, advokátem, se sídlem Linecká 60, Český Krumlov, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2006, č. j. 20 Cdo 2700/2005-266, za účasti Nejvyššího soudu ČR, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti TONSTAV, s. r. o., se sídlem Branišovská 36, České Budějovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 11. ledna 2007 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2006, č. j. 20 Cdo 2700/2005-266, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. prosince 1998, č. j. 6 Co 2449/98-173.
V ústavní stížnosti stěžovatel mimo jiné uvádí, že o porušení svého ústavního práva se dozvěděl až dne 8. ledna 2007, kdy nahlédl do spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích.
Ústavní soud zjistil, že usnesení Nejvyššího soudu ČR, napadené ústavní stížností, bylo stěžovateli doručeno dne 27. října 2006.
Předtím než se Ústavní soud může věcně zabývat ústavní stížností, musí vždy přezkoumat, zda jsou splněny všechny formální náležitosti, které stanoví zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (§72 odst. 3 a 5 zákona).
V posuzovaném případě se stěžovatel o usnesení Nejvyššího soudu, coby zásahu orgánu veřejné moci, dozvěděl dne 27. října 2006, kdy mu bylo doručeno. Je přitom irelevantní, kdy zjistil důkazy o tom, že tento zásah představuje porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, o čemž se v ústavní stížnosti zmiňuje. Stěžovatel měl k podání ústavní stížnosti v souladu se zásadou vigilantibus, non dormientibus iura subveniunt (C. I. 7, 40, 1 pr. Iust.) zákonnou šedesátidenní lhůtu, která je naprosto přiměřená (srov. Šimíček, V.: Ústavní stížnost. 2. zcela přepracované a aktualizované vydání. Linde Praha: 2001. str. 109). Tato lhůta však marně uplynula ve středu dne 27. prosince 2006, neboť ústavní stížnost byla stěžovatelem k poštovní přepravě podána až dne 11. ledna 2007.
Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků pro opožděnost odmítnuta, podle §43 odst. 1 písm. b) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2007
Jiří Nykodým, v. r.
soudce Ústavního soudu