ECLI:CZ:US:2007:2.US.1240.07.1
sp. zn. II. ÚS 1240/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. V., právně zastoupeného JUDr. P. M., Ph.D., proti stanovisku Ministerstva spravedlnosti ČR, odboru odškodňování ze dne 19. 12. 2006 č.j. 1560/2006-ODSK-ODSK/4, spojené s návrhem na zrušení §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, a čl. II (Přechodné ustanovení) zákona č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel napadl shora citované stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR, odboru odškodňování, v němž jej informovalo o tom, že jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem Městského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 35 C 258/96 považuje za promlčený.
Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s tímto názorem a tvrdí, že postupem Ministerstva spravedlnosti ČR bylo porušeno jeho základní právo, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, aniž by však toto právo blíže specifikoval. Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel i návrh na zrušení §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, a čl. II (Přechodné ustanovení) zákona č. 160/2006 Sb.
Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že může uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Pravomoc Ústavního soudu je dána čl. 87 Ústavy ČR a v jeho rámci zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní stížnost je dle §72 odst. 1 písmeno a) zákona o Ústavním soudu oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Ústavní stížnost lze podat dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní stížnost je podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3). To neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
V projednávané věci směřuje ústavní stížnost proti stanovisku Ministerstva spravedlnosti ČR, zaujatému při předběžném projednání nároku na náhradu nemajetkové újmy uplatněného podle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel však musí v daném případě postupovat v souladu s §15 odst. 2 cit. zákona a domáhat se náhrady škody u soudu, přičemž uplatnění nároku u ministerstva je podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu. Teprve po vyčerpání tohoto procesního prostředku k ochraně práva se lze obrátit na Ústavní soud s ústavní stížností.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavní soud ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písmeno e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
K návrhu stěžovatele na zrušení shora citovaného ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, a čl. II (Přechodné ustanovení) zákona č. 160/2006 Sb. Ústavní soud v souladu se svou judikaturou konstatuje, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do akcesorického návrhu vzneseného podle §74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost nepřípustná, a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení. Ústavní soud proto tento návrh podle §43 odst. 2 písmeno b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu