ECLI:CZ:US:2007:2.US.1243.07.2
sp. zn. II. ÚS 1243/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů a) J. A. a b) Ing. K. R. B., obou zastoupených JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 55, proti usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. II. ÚS 72/07, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2006, č. j. 5 Cmo 367/2006-259, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 5. 2007, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to s odkazem na údajné porušení jejich ústavou chráněných práv, zejména práva na spravedlivý proces.
Usnesením ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. II. ÚS 72/07, Ústavní soud odmítl podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost stěžovatelů ze dne 9. 1. 2007, kterou se domáhali zrušení i nyní napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2006, č. j. 5 Cmo 367/2006-259, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady věcného projednání ústavní stížnosti proti usnesení Ústavního soudu podle ust. §42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu, a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Řízení před Ústavním soudem je řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 8. 1996, sp. zn. II ÚS 148/96, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 6, usnesení č. 16, str. 557 a násl.). Ústavní soud má Ústavou ČR a zákonem o Ústavním soudu přesně vymezené pravomoci a působnost, které nemůže překračovat. Mezi jeho oprávnění nepatří rozhodovat o opravných prostředcích obecně, tím méně o opravných prostředcích směřujících k přezkumu svých vlastních rozhodnutí, proti nimž podle ust. §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ani výslovně odvolání není přípustné (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. II. ÚS 221/06). V tomto smyslu byli stěžovatelé v napadeném usnesení Ústavního soudu i poučeni. Pokud přesto usnesení Ústavního soudu ústavní stížností napadli, Ústavní soud musí konstatovat, že k projednání takového návrhu není oprávněn.
Dále Ústavní soud zjišťoval, zda ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Usnesení Vrchního soudu v Praze bylo vydáno dne 12. 10. 2006. Za dané situace je z kontextu věci zřejmé, že pokud stěžovatelé podali ústavní stížnost až dne 14. 5. 2007, učinili tak evidentně po uplynutí zákonné 60ti denní lhůty.
Pokud se stěžovatelé domáhají použití ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, protože stížnost podle jejich názoru svým významem podstatně přesahuje jejich vlastní zájmy, Ústavní soud konstatuje, že toto ustanovení je třeba vykládat pouze ve vztahu k ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Výše zmíněné ustanovení umožňuje Ústavnímu soudu přijmout ústavní stížnost i tehdy, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, tedy za situace, kdy je ústavní stížnost nepřípustná, a Ústavní soud by ji podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v projednávané věci nepřípustnost ústavní stížnosti neposuzoval, nebyl vůbec k aplikaci ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu důvod.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost, pokud jí je napadeno usnesení Ústavního soudu, odmítnout podle ust. §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a pokud jí je napadeno usnesení Vrchního soudu v Praze, odmítnout podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě, stanovené tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2007
Stanislav Balík
soudce zpravodaj