ECLI:CZ:US:2007:2.US.1272.07.1
sp. zn. II. ÚS 1272/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem Masarykovo nám. 91/28, 733 01 Karviná, směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru, ze dne 1. ledna 2007, čj. OSZ-6295/2007, a rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 15. března 2007, č. 34/2007, spojené s návrhem na zrušení §225 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru, ze dne 1. ledna 2007, č. j. OSZ-6295/2007, byl stěžovateli od 1. ledna 2007 zvýšen výsluhový příspěvek za službu o 2,80 % [ve smyslu §159 a §225 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "služební zákon")]. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, jež bylo rozhodnutím ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 15. března 2007, č. 34/2007, zamítnuto a předchozí rozhodnutí potvrzeno.
Za této situace podal stěžovatel ústavní stížnost, v níž namítal, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 26, čl. 28 a čl. 30 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel rovněž vyslovil přesvědčení, že §159 a §225 služebního zákona jsou protiústavní, přičemž navrhl zrušení §225 služebního zákona.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že podaný návrh je nepřípustný.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, pokud navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V souladu s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
V dané věci ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru. Podle §196 služebního zákona může účastník podat proti rozhodnutí, které bylo vydáno v řízení podle tohoto zákona, žalobu u soudu do 60 dnů od právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí o zvýšení výsluhového příspěvku je rozhodnutím vydaným v řízení podle služebního zákona, a proto je proti němu možné brojit soudní cestou (správní žalobou). S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon dává k dispozici. Ústavní stížnost je třeba považovat za nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, přičemž nejsou naplněny ani podmínky pro postup dle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Jestliže nezbylo, než o samotné ústavní stížnosti rozhodnout odmítavým výrokem, musí se takové rozhodnutí promítnout i do návrhu na zrušení §225 služebního zákona. Je-li samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (jeho jednotlivých ustanovení, příp. jiného právního předpisu); opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (srov. §64 zákona o Ústavním soudu) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají (sp. zn. III. ÚS 101/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 4. U. 22. str. 351).
Z takto vyložených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustná, a návrh na zrušení §225 služebního zákona byl odmítnut podle §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 31. května 2007
Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu