ECLI:CZ:US:2007:2.US.1345.07.1
sp. zn. II. ÚS 1345/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti KKS Zlín, spol. s r.o., Louky 382, IČO 60720280, zastoupené JUDr. A. K., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2007, č.j. 2 Afs 177/2005-51, a rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 13. 11. 1998, č.j. FŘ-3411/98-120, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 25. 5. 2007, se stěžovatelka s odkazem na porušení svého práva na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Z obsahu ústavní stížnosti a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2007, č.j. 2 Afs 177/2005-51, který si Ústavní soud vyžádal od Nejvyššího správního soudu, bylo zjištěno, že dodatečným platebním výměrem Finančního úřadu ve Zlíně byla dne 29. 4. 1998 stěžovatelce doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1996 ve výši 13.703.040,- Kč. Finanční ředitelství v Brně v reakci na odvolání stěžovatelky svým rozhodnutím ze dne 13. 11. 1998, č.j. FŘ-3411/98-120 (které je napadeno ústavní stížností), dodatečně vyměřenou daň změnil z částky 13.703.040,- Kč na částku 10.788.960,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu. V rámci řízení o ní vydal Krajský soud v Brně dne 24. 6. 2004 rozsudek, jímž napadené rozhodnutí zrušil. Uvedený rozsudek následně zrušil na základě kasační stížnosti Finančního ředitelství v Brně Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím ze dne 25. 1. 2005. V reakci na tento zrušující rozsudek vydal krajský soud nový rozsudek ze dne 30. 5. 2005, jímž opětovně rozhodnutí finančního ředitelství zrušil. O druhé kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. 2. 2005, č.j. 2 Afs 177/2005-51 (napadeným projednávanou ústavní stížností), tak, že rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti, požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je jí subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná (srov. výjimky z této zásady uvedené v §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
V projednávané věci podala stěžovatelka ústavní stížnost za situace, kdy Nejvyšší správní soud napadeným rozhodnutím zrušil rozhodnutí správního soudu a věc mu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí, tedy ve fázi, kdy o věci nebylo rozhodnuto konečným způsobem. I když je soud obecně vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v jeho rozsudku, jeho rozhodnutí nelze předjímat. Ústavní soud je oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí konečná.Teprve v okamžiku, až bude řízení definitivně ukončeno a stěžovatel již nebude mít k dispozici žádný opravný prostředek na ochranu svých práv, bude moci podat novou ústavní stížnost a zpracovat jí tak, aby zohledňovala i výsledky dalšího řízení před obecnými soudy. V dané fázi řízení není Ústavní soud oprávněn s ohledem na zásadu subsidiarity se ústavní stížností zabývat meritorně.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou, když neshledal podmínky pro aplikaci ustanovení §75 odst. 2 uvedeného zákona. Vzhledem k důvodu odmítnutí ústavní stížnosti by bylo nadbytečné činit kroky k odstranění její vady - nepředložení plné moci k zastupování stěžovatelky advokátem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.¨
V Brně dne 5. června 2007
Stanislav Balík
soudce zpravodaj