ECLI:CZ:US:2007:2.US.1526.07.2
sp. zn. II. ÚS 1526/07
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 25. června 2007 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., právně zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem Bolzanova 1, 115 03 Praha 1, proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 19 E 671/2005, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2007, sp.zn. 11 Co 767/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou faxovým podáním dne 18. 6. 2007 a doplněnou podáním předaným k poštovní přepravě dne 19. 6. 2007 se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů.
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která dle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), počíná dnem následujícím po dni doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Pokud jde o shora uvedené usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 28. 11. 2005, sám stěžovatel uvádí ve svém návrhu, že toto rozhodnutí bylo doručeno do jeho advokátní kanceláře dne 8. 12. 2005. Jak vyplývá z poučení tohoto rozhodnutí, nebylo proti jeho výrokům, proti nimž stěžovatel ve svém "odvolání" brojil, odvolání přípustné. Toto rozhodnutí proto nabylo právní moci doručením stěžovateli, a je tedy zřejmé, že lhůta k podání ústavní stížnosti ve vztahu k tomuto rozhodnutí již dávno uplynula.
Stěžovatel dále napadá ústavní stížností shora uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2007, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 12. 2006, sp.zn. 19 E 671/2005 ve výroku II., jímž soud I. stupně zamítl návrh stěžovatele (v původním řízení povinného) na postup podle ustanovení §264 odst. 1 o. s. ř. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí, s nímž se Ústavní soud ztotožňuje, vyplývá, že návrh stěžovatele (povinného), aby soud postupoval podle §264 odst. 1 o. s. ř., byl návrhem zcela nezpůsobilým, neboť aplikace uvedeného zákonného ustanovení přichází v úvahu pouze při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí a nikoliv až poté, co byl výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí pravomocně nařízen. Z odůvodnění rozhodnutí dále vyplývá, že usnesení nařizující výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného nabylo právní moci již dne 16. 7. 2005 a je tedy zřejmé, že vyčerpání procesního prostředku, které vyústilo do vydání napadeného rozhodnutí, bylo zcela neefektivní. Lhůta k podání ústavní stížnosti, která by byla způsobilá řešit namítaný zásah do vlastnického práva stěžovatele tím, že nebylo aplikováno ustanovení §264 odst. 1 o. s. ř., tedy počala běžet dnem následujícím po dni, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem stěžovatelových nemovitostí, tj. dne 17. 7. 2005. Užitím zcela nepřiléhavých procesních návrhů, které ústí ve vydání rozhodnutí, která jim nutně nemohou vyhovět, si nelze otevírat cestu k Ústavnímu soudu z hlediska lhůty zákonem stanovené pro podání ústavní stížnosti, jak se o to v daném případě pokusil stěžovatel.
Proto Ústavnímu soudu nezbývá, než hodnotit jeho podání směřující proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem rovněž jako podání opožděné. Z těchto důvodů musel být návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut podle ust. §43 odst. 1 písm. b) ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2007
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj