ECLI:CZ:US:2007:2.US.1579.07.1
sp. zn. II. ÚS 1579/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti A. D., bez právního zastoupení, v řízení vedeném u blíže neurčeného soudu pod sp. zn. 1 Co 145/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním datovaným dnem 9. září 2006, které Ústavní soud obdržel dne 22. června 2007 od Městského soudu v Praze spolu s usneseními tohoto soudu ze dne 29. ledna 2007 a 7. března 2007, se navrhovatel domáhal určení bezplatného advokáta podle §30 občanského soudního řádu za účelem podání ústavní stížnosti. V podání dále rozebírá okolnosti svého případu a ostře kritizuje stav české justice.
Usnesením ze dne 29. ledna 2007, č. j. 34 C 68/2005-39, Městský soud v Praze zastavil řízení o ochraně osobnosti, pokud se žalobce (navrhovatel) domáhal určení bezplatného advokáta. Následně usnesením ze dne 7. března 2007, č. j. 34 C 68/2005-45, Městský soud v Praze rozhodl tak, že pokud se žalobce domáhal určení bezplatného advokáta za účelem podání ústavní stížnosti, vyloučil věc k samostatnému projednání a po právní moci výroku o zastavení řízení postoupil věc Ústavnímu soudu.
Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu podání, je jeho povinností přezkoumat, zda jsou naplněny všechny procesní podmínky takovýto přezkum připouštějící. Přitom je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 2 Ústavy) nejen předpisy ústavními, ale i zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud předesílá, že v dané věci Městský soud v Praze postupoval poněkud nepochopitelně, neobvykle a zmatečně (když nejprve řízení ohledně návrhu na určení bezplatného advokáta zastavil, aby jej poté dalším usnesením vyloučil k samotnému pojednání a věc postoupil Ústavnímu soudu), a navíc až po více než devíti měsících od obdržení navrhovatelova podání, které obsahovalo žádost o ustanovení bezplatného advokáta, postoupil toto podání Ústavnímu soudu. O takovém postupu lze mít pochybnosti z pohledu profesionality a přístupu k účastníkovi řízení (konkrétně žalobci) ze strany Městského soudu v Praze, avšak na závěru o odmítnutí podání navrhovatele tato skutečnost ničeho nezmění.
Podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Navrhovatel v podání požadoval ustanovení bezplatného advokáta. K tomu je třeba zdůraznit, že Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje a o takovém návrhu není oprávněn ani rozhodovat. V případě problémů s jeho obstaráním se navrhovatel měl obrátit na Českou advokátní komoru. O této možnosti však měl být ze strany Městského soudu v Praze náležitě poučen. V tom, že se tak nestalo, lze spatřovat pochybení Městského soudu v Praze, které ovšem na nepříslušnost Ústavního soudu k pojednání takového návrhu nemá žádný vliv. K otázce, zda je Ústavní soud příslušný k ustanovení právního zástupce, se vyjádřil v minulosti v publikovaném usnesení sp. zn. III. ÚS 296/97 (publ. in. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu Svazek č.10, usnesení č.20, str. 409), v němž dospěl k závěru, že povinnost plynoucí státu z ústavně zaručeného práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) je dostatečně - i z hlediska obligatorního zastoupení pro řízení před Ústavním soudem - zabezpečena zákonem stanoveným způsobem (zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii), byť by tento způsob přinášel pro žadatele o právní pomoc jisté potíže (podání žádosti, osvědčení zákonem stanovených podmínek apod.).
I pokud by Ústavní soud podání neodmítl pro svou nepříslušnost, musel by jej odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu pro opožděnost, případně podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost. I když totiž není zřejmé, proti jakému rozhodnutí podání směřuje, je evidentní, pokud by se týkalo řízení vedeného pod sp. zn. 1 Co 145/2006, že by i v důsledku prodlevy způsobené Městským soudem v Praze bylo podáno opožděně. Pokud by naproti tomu směřovalo proti výše citovaným usnesením Městského soudu v Praze (sp. zn. 34 C 68/2005), bylo by je třeba hodnotit jako podání nepřípustné, neboť navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.
Za této situace Ústavní soud, aniž by dále vyzýval navrhovatele k odstranění vad, na základě výše uvedených skutečností podání soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 31. července 2007
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj