ECLI:CZ:US:2007:2.US.1625.07.1
sp. zn. II. ÚS 1625/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti I. K., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2007, č. j. 2 Afs 119/2006-62, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou u Krajského soudu v Hradci Králové dne 18. 6. 2007 a tímto soudem postoupenou Ústavnímu soudu dne 25. 6. 2007, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Současně žádá o ustanovení advokáta.
Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 31 Ca 55/2005, který byl připojen k postoupené ústavní stížnosti, Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost, jíž stěžovatelka brojila proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 10. 2005, č. j. 31 Ca 55/2005-32, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Finančního úřadu v Kostelci nad Orlicí ze dne 19. 11. 2004, č. j. 31633/04/2255970/5370. Uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu byl doručen zástupkyni stěžovatelky dne 11. 4. 2007.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání, je povinen přezkoumat formální náležitosti ústavní stížnosti, mezi něž patří dodržení zákonem stanovené lhůty k podání ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Rozhodnutím o posledním opravném prostředku je v daném případě rozsudek Nejvyššího správního soudu, napadený ústavní stížností, který byl zástupkyni stěžovatelky doručen dne 11. 4. 2007. Zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uplynula dne 11. 6. 2007. Ústavní stížnost ze dne 15. 6. 2007, doručená Krajskému soudu v Hradci Králové dne 18. 6. 2007 a postoupená Ústavnímu soudu dne 25. 6. 2007, byla tedy podána evidentně po stanovené lhůtě.
Nad rámec výše uvedeného je třeba uvést, že podání ústavní stížnosti jinému soudu než Ústavnímu soudu nemá za následek zahájení řízení před Ústavním soudem (srov. ustanovení §34 a §27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Zatímco v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení je podáním návrhu kterémukoli soudu zásadně zachována lhůta, přičemž další postup je dán možností vyslovení místní či věcné nepříslušnosti a postoupením věci, Ústavní soud není součástí systému obecných soudů; jeho posláním je kontrola ústavnosti a řízení před ním je řízením odděleným od řízení před obecnými soudy. Proto zachování lhůty dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je dáno pouze podáním ústavní stížnosti Ústavnímu soudu a nikoli jinému státnímu orgánu. I kdyby tedy stěžovatelka stihla ústavní stížnost podat u Krajského soudu v Hradci Králové ještě v 60 denní lhůtě počítané od doručení rozsudku Nejvyššího správního soudu (což se nestalo), její podání by mohlo být posouzeno jako včasné jedině v případě, že by je krajský soud stihl Ústavnímu soudu ještě v této lhůtě postoupit.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost, která byla podána po lhůtě stanovené zákonem, odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti z důvodu jejího opožděného podání Ústavní soud považoval za nadbytečné činit kroky k odstranění její vady - absence zastoupení stěžovatelky advokátem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2007
Stanislav Balík
soudce zpravodaj