ECLI:CZ:US:2007:2.US.1678.07.1
sp. zn. II. ÚS 1678/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti společnosti Pragner s. r. o., se sídlem Pod Lesem 2147/26, 143 00 Praha 4, zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem, se sídlem Janáčkovo nábř. 51/39, 150 00 Praha 5, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. dubna 2007, č. j. 20 Cdo 2156/2006-39, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2005, č. j. 9 Co 2080/2005-22, a proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 7. července 2005, č. j. 29 Nc 487/2005-9, spojené s návrhem na zrušení §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno její základní právo na soudní a jinou právní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále stěžovatelka tvrdí porušení zásady rovnosti v právech vyplývající z čl. 1 Listiny a porušení zásad vyplývajících z čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že v důsledku nejednotnosti rozhodovací praxe obecných soudů v otázce výkladu §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, došlo k diskriminaci stěžovatelky ve srovnání s ostatními subjekty nacházejícími se ve stejné nebo srovnatelné situaci. Stěžovatelka považuje výklad citovaných ustanovení soudy v jejím případě za nepřípustně rozšiřující. Dovozuje, že jí na základě takového výkladu byly uloženy povinnosti nad rámec stanovený právním předpisem. Nesprávné právní posouzení potom dle názoru stěžovatelky vedlo k tomu, že se nemohla účinně domáhat svých práv před soudem a bylo tak porušeno její právo na spravedlivý proces. Dále stěžovatelka nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že její argumentace uplatněná v dovolání neobsahovala otázku zásadního právního významu.
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka v minulosti podala několik obsahově srovnatelných ústavních stížností, ve kterých byla použita prakticky totožná argumentace. Ústavní soud se touto argumentací zabýval a jeho závěry jsou podrobně rozvedeny např. v rozhodnutí ve věci sp. zn. II. ÚS 688/06, dále sp. zn. IV. ÚS 728/06 a sp. zn. IV. ÚS 83/07. Vzhledem k tomu, že posuzovaná ústavní stížnost nepřináší z tohoto hlediska nic nového, je možno na výše citovaná rozhodnutí odkázat, neboť plně dopadají i na nyní projednávaný případ.
Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv, Ústavní soud ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti nelze pak stěžovatelku považovat za osobu oprávněnou k návrhu na zrušení §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. [§43 odst. 2 písm. b), §64 odst. 1 písm. e) a §74 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2007
Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu