ECLI:CZ:US:2007:2.US.1800.07.1
sp. zn. II. ÚS 1800/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti F. P., právně zastoupeného Mgr. Kamilou Klvačovou, advokátkou se sídlem Gajdošova 7, Brno, proti usnesení Krajského soudu v brně ze dne 19. 4. 2007 sp. zn. 7 T 207/2007, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2007 sp. zn. 6 Nt 102/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí a tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručeného právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listin základních práv a svobod.
Stěžovatel podal návrh na obnovu řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 184/2004, v němž byl uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. O návrhu na obnovu řízení rozhodl soud I. stupně tak, že jej podle §283 písm. d) trestního řádu zamítl. Usnesení bylo obhájkyni stěžovatele doručeno dne 3. 4. 2007. Proti zamítavému rozhodnutí podala obhájkyně dne 5. 4. 2007 stížnost prostřednictvím advokátního koncipienta z důvodu její zahraniční dovolené. Vzhledem ke krátké třídenní zákonné lhůtě pro podání stížnosti a zahraniční cestě obhájkyně byla stížnost podána jako tzv. blanketní, tedy bez zdůvodnění. Současně však obsahovala sdělení soudu, že po návratu obhájkyně ze zahraničí bude stížnost neprodleně odůvodněna. Toto odůvodnění bylo podáno dne 17. 4. 2007, dne 19. 4. 2007 však Krajský soud v Brně napadeným usnesení stížnost zamítl jako nedůvodnou.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že porušení jeho práva na spravedlivý proces spočívá v tom, že Krajský soud v Brně se v odůvodnění napadeného usnesení nevypořádal v argumenty dodatečně zdůvodněné stížnosti a rovněž v tom, že nevyčkal doplnění blanketní stížnosti, tedy možnosti stěžovatele uvést skutečnosti svědčící jeho názoru, že rozhodnutí soudu I. stupně je nesprávné. V důsledku této skutečnosti neměl stěžovatel možnost se v odvolacím řízení vůbec vyjádřit k projednávané věci.
Stěžovatel v ústavní stížnosti připouští, že stížnost je opravným prostředkem, u něhož se uplatňuje pouze tzv. omezený revizní princip, avšak §145 odst. 2 trestního řádu současně stanoví, že stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Existuje tedy předpoklad, že soud se s novými skutečnostmi a důkazy musí v řízení o stížnosti proti usnesení vypořádat, proto byl krajský soud povinen vypořádat se s argumenty obsaženými ve zdůvodnění stížnosti podané soudu dne 17. 4. 2007. Stěžovatel dále namítá, že k podání stížnosti poskytuje trestní řád velmi krátkou lhůtu, proto v praxi dochází k tomu, že obhájce je nucen podávat stížnost blanketní s tím, že její odůvodnění dodá až později. Stížnost proti usnesení je podle názoru stěžovatele procesním úkonem a z toho plyne, že s ní může účastník trestního řízení disponovat, tj. měnit, doplňovat či vzít zpět, a to až do doby rozhodnutí. Stěžovatel je proto přesvědčen, že krajský soud neměl vydat dne 19. 4. 2007 napadené usnesení bez ohledu na doplnění stížnosti.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.
Z obsahu ústavní stížnosti, předložených rozhodnutí a vyžádaného spisového materiálu vyplývá, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstata stěžovatelovy ústavní stížnosti spočívá v kritice procesního postupu stížnostního soudu, který projednal jeho stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně, aniž se zabýval jejím bližším odůvodněním, které obhájkyně stěžovatele podala soudu dne 17. 4. 2007.
Z vyžádaného spisu Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. Stěžovatel sám podal dne 3. 7. 2006 návrh na povolení obnovy řízení, který doplnil ještě podáním dne 5. 10. 2006. Dne 24. 1. 2007 mu byla Městským soudem v Brně jako obhájkyně ustanovena Mgr. Kamila Klvačová, která dne 6. 2. 2007 nahlédla do spisu 6 Nt 102/2006. Veřejné zasedání k projednání návrhu se konalo bez přítomnosti stěžovatele dne 23. 2. 2007. Obhájkyně stěžovatele se veřejného zasedání osobně zúčastnila a byla přítomna i při vyhlášení usnesení, které bylo dle protokolu o veřejném zasedání řádně vyhlášeno, odůvodněno a bylo dáno i poučení o opravném prostředku. Obhájkyně si ponechala lhůtu pro podání stížnosti. Písemné vyhotovení usnesení bylo doručeno do advokátní kanceláře dne 3. 4. 2007 a přebíral je advokátní koncipient, který poté proti usnesení soudu I. stupně v zastoupení obhájkyně stěžovatele podal dne 5. 4. 2007 stížnost označenou jako "blanketní" s tím, že bude po návratu obhájkyně blíže zdůvodněna.
Předkládací zpráva spolu se spisem byla předána krajskému soudu dne 16. 4. 2007 a neveřejné zasedání proběhlo dne 19. 4. 2007. Doplněná a zdůvodněná stížnost byla obhájkyní stěžovatele osobně doručena Městskému soudu v Brně dne 17. 4. 2007, krajskému soudu byla postoupena dne 20. 4. 2007.
Námitky, podle nichž bylo stěžovateli upřeno právo na spravedlivý proces tím, že krajský soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu ještě před doručením odůvodnění stížnosti, resp. rozhodoval po doručení tohoto doplnění, avšak nezahrnul je do svého rozhodnutí, nemohou obstát.
Důvody rozhodnutí městského soudu byly při jeho vyhlašování sděleny, obhájkyně se veřejného zasedání osobně zúčastnila a měla tedy reálnou možnost se s nimi seznámit. Skutečnost, že obhájkyně neměla možnost před rozhodnutím o stížnosti sdělit soudu kvalifikované důvody pro její podání, neměla vliv na přezkoumání správnosti tohoto rozhodnutí. V tomto případě se uplatňuje tzv. omezený revizní princip, a zákonem nejsou stanoveny ani striktní formální požadavky na obsahovou náplň tohoto opravného prostředku, zejména není nezbytné, aby stížnost byla odůvodněna. Z ustanovení §147 trestního řádu plyne, že stížnostní orgán (soud) přezkoumá z podnětu stížnosti všechny výroky napadeného usnesení ze všech hledisek přicházejících v úvahu, ať již byly stížností napadeny nebo nikoli, stejně jako správnost postupu řízení, které předcházelo napadenému usnesení. Stížnostní orgán je povinen přezkoumat napadené usnesení v celé jeho šíři a nemůže se omezit jenom na event. námitky uplatněné stěžovatelem. Tak tomu bylo i v posuzovaném případě, což vyplývá i z obsahu odůvodnění usnesení krajského soudu.
V daném případě je zřejmé, že neveřejné zasedání pro projednání stížnosti bylo stanoveno na den 19. 4. 2007, což je dva týdny po doručení tzv. blanketní stížnosti. Je třeba upozornit na skutečnost, že podávání tzv. blanketních stížností trestní řád v žádném ustanovení výslovně neupravuje, a z žádného ustanovení trestního řádu nevyplývá ani povinnost stížnostního orgánu vyčkat, až bude stížnost dostatečně odůvodněna. Je tudíž na odpovědnosti účastníků řízení a zejména jejich obhájců, aby stížnosti, včetně případného odůvodnění (které však, jak bylo shora uvedeno, není obligatorní), podávali v zákonem stanovené lhůtě, event. aby doplnění stížnosti podané v zákonem stanovené třídenní lhůtě doručili příslušnému orgánu v co možná nejkratší době tak, aby mohlo být vzato v úvahu při rozhodování o stížnosti proti usnesení. Jen tak se vyvarují případů, jako je nyní projednávaný, že pozdější doplnění (zdůvodnění) se jen těsně mine s rozhodnutím stížnostního orgánu o podané stížnosti.
Ústavní soud ze shora vymezených důvodů neshledal, že by postupem Krajského soudu v Brně došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele na spravedlivý proces, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu