ECLI:CZ:US:2007:2.US.1832.07.1
sp. zn. II. ÚS 1832/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. S. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Bílým, advokátem, se sídlem Rudoleckého 25, 669 02 Znojmo, směřující proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. března 2007, č. j. 11 C 47/2006-51, a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. dubna 2007, č. j. 11 C 796/2005-124, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Usnesením ze dne 13. března 2007, č. j. 11 C 47/2006-51, Okresní soud ve Znojmě zastavil řízení o nárocích žalobce (stěžovatele) z neplatného rozvázání pracovního poměru pro nezaplacení soudního poplatku a rozhodl o nákladech řízení.
Usnesením ze dne 11. dubna 2007, č. j. 11 C 796/2005-124, Okresní soud ve Znojmě zastavil řízení o 7.860.000 Kč rovněž pro nezaplacení soudního poplatku a rozhodl o nákladech řízení.
V obou případech bylo žalobci přiznáno osvobození od soudního poplatku ze tří čtvrtin, avšak žalobce soudní poplatek nezaplatil, a proto Okresní soud ve Znojmě řízení zastavil.
Žalobce v ústavní stížnosti, kterou opřel o §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítal porušení práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel poměrně podrobně polemizuje s rozhodnutími Okresního soudu ve Znojmě, zejména pak s tím, jak Okresní soud ve Znojmě provedl hodnocení jeho majetkových poměrů. Vyjádřil přesvědčení, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, včetně podmínek stanovených v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li navrhovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (srov. v ustanovení §75 odst. 2 zákona výjimky z této zásady).
Ústavní soud ve světle výše naznačených úvah konstatuje, že ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva. V dané věci směřuje ústavní stížnost proti usnesením soudu prvního stupně, jimiž byla dvě rozdílná řízení, jichž se ústavní stížnost týká, zastavena pro nezaplacení soudního poplatku. V obou případech byl proti těmto usnesením přípustný řádný opravný prostředek, což bylo ostatně uvedeno v poučení k těmto rozhodnutím. Stěžovatel tak měl možnost obrátit se na Krajský soud v Brně s odvoláním. Protože tak neučinil, nevyčerpal všechny možnosti, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a ústavní stížnost je z tohoto důvodu nepřípustná.
Stěžovatel sice opírá přípustnost své ústavní stížnosti o znění §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, tedy že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, avšak v odůvodnění nikterak nespecifikuje, v čem tento přesah vlastních zájmů spatřuje. Ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z obecné zásady, že před podáním ústavní stížnosti je nutno vyčerpat všechny procesní prostředky k ochraně práva. Je zřejmé, že každou takovou výjimku je nutno interpretovat restriktivním a nikoliv extenzivním způsobem. V otázce, zda jsou naplněny předpoklady §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, lze poukázat na to, že daná věc se týká sporu mezi dvěma soukromoprávními subjekty. Předmět ústavní stížnosti se proto týká toliko vlastních zájmů stěžovatele a ústavní stížnost je svým významem podstatně nepřesahuje. Není proto dán důvod, aby Ústavní soud postupoval podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a aby ústavní stížnost neodmítl.
Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 7. srpna 2007
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj