ECLI:CZ:US:2007:2.US.2086.07.1
sp. zn. II. ÚS 2086/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. srpna 2007 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Mgr. P. Do., soudního exekutora, zastoupeného Mgr. Milanem Partíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 32, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2007, sp. zn. 12 Co 164/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se řádnou a včasnou ústavní stížností (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž byly změněny výroky usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 12. 12. 2006, č. j. 2 NcE 731/2003-9 o nákladech soudního exekutora řízení tak, že jejich břemeno bylo přeneseno z oprávněného na povinného. Exekuční řízení bylo zastaveno pro nedostatek majetku povinného postižitelného exekucí. Stěžovatel tak mimo zálohy 1.500,- Kč, kterou mu oprávněná již zaplatila, nezískal od oprávněné další požadovanou částku 6.235,- Kč, kterou může žádat jen na povinném. Stěžovatel tvrdil, že bylo poručeno jeho právo na spravedlivý proces a porušeny měly být i čl. 90 a 95 Ústavy ČR.
Ústavní stížnost byla podána ohledně otázky, kterou se Ústavní soud ČR mnohokrát zevrubně zabýval. Avšak ústavní stížnost nijak nereagovala na předchozí závěry, ke kterým došlo Plénum Ústavního soudu ČR ve stanovisku ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 (srov. na www.judikatura.cz; stěžovatel uvedl, že je mu stanovisko známo), a které byly opakovány a rozvedeny v nálezu Pléna ze dne 1. 3. 2007, Pl. ÚS 8/06 (srov. zejm. bod 31 na www.judikatura.cz, nebo pod č. 94/2007 Sbírky zákonů). Ústavní stížnost ignorovala i závěry, ke kterým následně na základě rozhodnutí Plena došly jednotlivé senáty Ústavního soudu ČR, v usneseních, které se týkaly přímo stěžovatele, a které mu již byly doručeny (např. IV. ÚS 762/06, I. ÚS 286/07, IV. ÚS 349/07, II. ÚS 571/07 a I. ÚS 1323/07). Na citované stanovisko Pléna odkázala v odvolání i oprávněná, avšak stěžovatel se k odvolání nevyjádřil, a již tehdy rezignoval na ochranu svých práv. Stěžovatel v ústavní stížnosti naopak odkázal např. na nález sp. zn. I. ÚS 290/05, který však byl ve vztahu ke stěžovatelovým námitkám překonán stanoviskem sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, a to přesně za podmínek předpokládaných ust. §23 zákona o Ústavním soudu. Tento fakt byl stěžovateli již jednou vysvětlen v usnesení sp. zn. I. ÚS 1323/07.
Ústavní soud ČR stěžovatele na tato všeobecně známá a dostupná rozhodnutí odkazuje, aniž by k nim cokoli mohl dodávat.
Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 15. srpna 2007
Jiří Nykodým
předseda senátu