ECLI:CZ:US:2007:2.US.213.07
sp. zn. II. ÚS 213/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti navrhovatele V. C., zastoupeného JUDr. Radimem Chalupou, PhD., advokátem se sídlem Kuzina 169, Drnovice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 7 Cmo 130/2006, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 1. 2007 navrhovatel napadl usnesení Vrchního soudu v Olomouci uvedené v záhlaví. Tvrdí, že soud nedostatečně zjistil okolnosti rozhodné pro přiznání osvobození od soudního poplatku. Tím údajně porušil jeho ústavně garantované právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhl, aby Ústavní soud po provedeném řízení rozhodl, že se napadené usnesení "mění tak, že navrhovateli se přiznává osvobození do soudního poplatku, a to v plném rozsahu, tj. ve výši 740.530,- Kč".
Ze spisového materiálu připojeného k návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 12. 2005, sp. zn. 32 Cm 239/2004, nepřiznal stěžovateli osvobození od soudního poplatku za odvolání. O odvolání rozhodoval Vrchní soud v Olomouci, který svým usnesením ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 7 Cmo 130/2006, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
Ústavní soud se primárně zabýval tím, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Zaměřil se zejména na posouzení otázky, zda je k projednání návrhu příslušný.
Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat i jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a příslušnost, které nemůže překročit.
Kompetence Ústavního soudu při posuzování ústavní stížnosti jsou upřesněny v ustanovení §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je oprávněn především zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci. Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn zakázat příslušnému orgánu, aby v porušování práva pokračoval, a přikázat mu, aby obnovil stav před porušením, jestliže je to možné. Pokud ovšem navrhovatel v petitu svého návrhu, jímž je Ústavní soud vázán, navrhuje, aby Ústavní soud usnesení vrchního soudu změnil tak, že se stěžovateli osvobození od soudního poplatku v jím specifikované výši přiznává, očekává ve skutečnosti, že rozhodne jako obecný soud a na jeho místě. K takovému rozhodnutí ovšem není Ústavní soud podle Ústavy a zákona o Ústavním soudu příslušný.
Ústavnímu soudu tudíž nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 13. března 2007
Stanislav Balík, v.r.
soudce zpravodaj