ECLI:CZ:US:2007:2.US.2280.07.1
sp. zn. II. ÚS 2280/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti R. M., zastoupeného JUDr. Jiřím Kindlem, M.Jur., advokátem se sídlem Květnového vítězství 1742/6, Praha, směřující proti jinému zásahu ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 3 pod sp. zn. 2 T 28/2006, za účasti 1) Nejvyššího soudu, a 2) Městského soudu v Praze, a 3) Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou v elektronické podobě dne 2. září 2007 se stěžovatel domáhal vyslovení, že postupem Obvodního soudu pro Prahu 3, Městského soudu v Praze, a Nejvyššího soudu byla porušena jeho základní práva na přístup k soudu, na obhajobu a na právní pomoc před orgány veřejné moci a zákaz diskriminace ve smyslu ustanovení čl. 3 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 odst. 3 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a příkazu, aby uvedené soudy v porušování základních práv stěžovatele nepokračovaly.
Stěžovatel nebyl právně zastoupen a z obsahu ústavní stížnosti nebylo zcela zřejmé, čeho se přesně týká. Proto byl stěžovatel vyzván k odstranění vad.
Na výzvu reagoval jednak stěžovatel sám sdělením zaslaným v elektronické podobě dne 13. října 2007, a následně i jeho právní zástupce podáním podaným telefaxem a k poštovní přepravě dne 15. října 2007. V posledně uvedeném podání byl návrh upřesněn tak, že se stěžovatel domáhá vyslovení, že postupem Obvodního soudu pro Prahu 3, Městského soudu v Praze, a Nejvyššího soudu spočívajícím v tom, že nebylo projednání dovolání podané stěžovatelem proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2007, sp. zn. 9 To 561/2006, byla porušena základní práva stěžovatele na přístup k soudu, na obhajobu a na právní pomoc před orgány veřejné moci a zákaz diskriminace ve smyslu ustanovení čl. 3 odst. 1, čl. 37 odst. 2, a čl. 40 odst. 3 Listiny, a čl. 6 odst. 3 a čl. 14 Úmluvy, a příkazu, aby uvedené soudy v porušování základních práv stěžovatele nepokračovaly, a aby ve věci neprodleně jednaly.
V ústavní stížnosti konkrétně nesouhlasí s tím, že jím samým podané dovolání, spojené s žádostí o ustanovení obhájce, nebylo projednáno. Obvodní soud tuto žádost pominul a stěžovatelovo podání postoupil Nejvyššímu soudu, jenž stěžovateli sdělením ze dne 31. května 2007, sp. zn. 3 Tdo 631/2007, oznámil, že jeho dovolání neprojedná, neboť nebylo podáno prostřednictvím obhájce. Stížnost stěžovatele na průtahy v řízení, týkající se ustanovení obhájce, kterou podal následně dne 1. července 2007, byla předsedou soudu prvého stupně vyhodnocena jako nedůvodná. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu v posledně uvedené věci byl usnesením Městského soudu ze dne 14. srpna 2007, sp. zn. ULt 505/2007, zamítnut. Má zato, že ačkoli Ústavní soud opakovaně judikoval, že právo na dovolání není základním právem, situace, kdy byl stěžovateli upřen přístup k tomuto opravnému prostředku jen proto, že nemá prostředky na úhradu nákladů obhajoby, je přímým porušením jeho základních práv.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti je vždy povinen přezkoumat splnění formálních náležitostí stanovených zákonem.
Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle §72 odst. 5 zákona lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo, jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje.
O tom, že dovolání nebude projednáno, se stěžovatel dozvěděl z přípisu předsedy senátu Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2007, sp. zn. 3 Tdo 631/2007, který byl podle Ústavním soudem vyžádaného sdělení Nejvyššího soudu doručen stěžovateli dne 11. června 2007. Proti němu zákon nezná žádný opravný prostředek. Za takový prostředek tedy nelze považovat ani stížnost na průtahy v řízení, resp. návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona o soudech a soudcích. Tomu ostatně odpovídá i skutečnost, že posléze uvedenými podáními se stěžovatel domáhal ustanovení obhájce ex offo soudem prvého stupně a nikoliv projednání dovolání Nejvyšším soudem, jakkoliv spolu obě věci původně souvisely. Konečně sdělením ze dne 15. října 2007 právní zástupce stěžovatele zcela zřetelně Ústavnímu soudu uvedl, že ústavní stížnost směřuje proti tomu, že dovolání nebylo projednáno a nikoliv proti tomu, že stěžovateli nebyl ustanoven obhájce.
Lze tedy uzavřít, že lhůta k podání ústavní stížnosti proti zásahu orgánu veřejné moci spočívající v tom, že dovolání stěžovatele nebylo projednáno, uplynula v pátek 10. srpna 2007. Ústavní stížnost však byla podána až 2. září 2007, a tedy opožděně.
Ústavní soud tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako opožděně podanou podle §43 odst. 1 písm. b) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2007
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj