ECLI:CZ:US:2007:2.US.2416.07.1
sp. zn. II. ÚS 2416/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti M. K., zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem Advokátní kanceláře v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2007 č. j. 1 Co 103/2007-23 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2007 č. j. 23 C 10/2007-11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, kterými nebylo vyhověno jejímu návrhu na ustanovení advokáta a návrhu na osvobození od soudních poplatků v řízení o povolení obnovy řízní, původně vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 154/2004.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že soudy nepřihlížely k povaze řízení o návrhu na obnovu řízení, která je odlišná od standardních žalob, neboť se jedná o nesrovnatelně náročnější právní problematiku. Zvláštními aspekty řízení se soudy nezabývaly a nevzaly v úvahu, že protistrana byla v předchozím řízení, a i v tomto řízení bude zastoupena advokátkou, jejíž náklady byly hrazeny ze společných finančních prostředků (majetkové vypořádání dosud neproběhlo). Paušální závěr, že návrh na obnovu je zřejmě bezúspěšný, není na místě z mravního hlediska, přičemž tvrzení soudů jsou velmi zjednodušená, nekonkrétní, nepřezkoumatelná a nesprávná. Postup soudů dle jejího názoru může zakládat diskriminační jednání a nemůže být omluven zřejmou snahou ušetřit peníze ze státního rozpočtu. Stěžovatelka je přesvědčena, že splňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků i pro ustanovení advokáta.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Podle ust. §138 o.s.ř. může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Dle ust. §30 o.s.ř. platí, že účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.
Z uvedeného je zřejmé, že jak podmínky pro osvobození od soudních poplatků, tak navazující možnost ustanovení advokáta jsou podmíněny tím, že se nejedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
Ústavní soud ověřil, že obecné soudy se v souladu s citovanými ustanoveními občanského soudního řádu zabývaly zjištěním, zda stěžovatelka splňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce z řad advokátů. S ohledem na to, že skutková tvrzení stěžovatelky neobsahovala žádný odkaz na nové skutečnosti, rozhodnutí či nové důkazy, které nemohla bez své viny použít v původním řízení, ale její žaloba obsahovala pouze polemiku s hodnocením důkazů provedených v původním řízení, eventuelně poukaz na údajné procesní chyby, dospěly soudy k závěru, že nemůže být se svou žalobou na obnovu řízení úspěšná a návrhu na ustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků nevyhověly.
Ústavní soud připomíná, že žaloba na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem, který lze použít pouze k nápravě ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení úplně nebo správně zjištěn, nelze tedy takovou žalobou napadnout samotné hodnocení důkazů či právní posouzení věci a procesněprávní vady. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v řízení u obecných soudů neuvedla žádný důvod podřaditelný pod ust. §228 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nelze považovat závěry obecných soudů o bezúspěšném bránění práva, vedoucí k odmítnutí návrhu na ustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků, za závěry neústavní.
Stěžovatelka ani v ústavní stížnosti neuvedla, jaké nové skutečnosti, rozhodnutí či důkazy, které nemohla bez své viny použít v původním řízení, by mohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Její námitky jsou v podstatě požadavkem na rozhodnutí odpovídající jejímu právnímu názoru, podloženým pouze odkazem na morální stránku věci. Ostatně jak uvedl krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí, stěžovatelkou uváděné námitky, týkající se nesprávného postupu, právního posouzení a procesních vad, mohou být podrobeny přezkumu v rámci dovolacího řízení a řízení o žalobě pro zmatečnost, přičemž stěžovatelka obou těchto prostředků využila.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu