ECLI:CZ:US:2007:2.US.2648.07.1
sp. zn. II. ÚS 2648/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti A. H., proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha 1, Služby kriminální policie a vyšetřování Praha 1, Bartolomějská 7, ze dne 16. 1. 2004, sp. zn. ČTS: ORI - 357/4OOK-1-2004-VYV, usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 30. 1. 2004, sp. zn. 1 ZT 25/2004, a proti obžalobě státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 1 ZT 25/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 10. 2007, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení policejního orgánu, jímž bylo zahájeno její trestní stíhání pro trestný čin zpronevěry dle ust. §248 odst. 1, 2 tr. zák., dále usnesení, kterým státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 zamítla jako nedůvodnou její stížnost proti zahájenému trestnímu stíhání, a obžaloby podané u Obvodního soudu pro Prahu 1. Uvádí, že celé obvinění proti ní je vykonstruované a nepodložené žádnými důkazy, předmětný skutek není trestným činem a nadto je promlčen. Stíhání její osoby tak nemělo být vůbec zahájeno, popř. mělo být zastaveno. Protože tak příslušné orgány neučinily, porušily její právo garantované článkem 36 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 90 a čl. 95 Ústavy. Navrhuje proto, aby napadená usnesení byla zrušena a aby Ústavní soud její trestní stíhání zastavil.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, je povinen přezkoumat, zda pro podání ústavní stížnosti byly splněny všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
Vzhledem k povaze rozhodnutí napadených ústavní stížností považuje Ústavní soud za nezbytné nejprve obecně připomenout, že k zásahům do neskončeného trestního stíhání může přistoupit jen výjimečně. Je tomu tak proto, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně rozhodnutých, v nichž protiústavnost již nelze napravit žádným jiným způsobem. Pokud se trestní řízení nachází teprve v počáteční fázi přípravného řízení, mohou se jeho případnými protiústavními procesními vadami zabývat další orgány činné v trestním řízení, po podání obžaloby pak zejména obecné soudy. Ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení je tak v těchto případech považována až na zcela mimořádné situace (např. zahájení trestního stíhání spojeného se vzetím do vazby) za nepřípustnou. Otázka objasňování skutečností důležitých pro trestní řízení je předmětem celého trestního řízení a Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod zpravidla teprve po jeho pravomocném ukončení. Ze stěžovatelčiny ústavní stížnosti však nevyplývá, že by se nacházela v takové mimořádné situaci, v níž by se Ústavní soud cítil být oprávněn zasáhnout. V ústavní stížnosti uváděné námitky naopak může uplatnit v řízení před obecnými soudy a bylo by z procesního hlediska předčasné, pokud by je v této fázi hodnotil Ústavní soud.
V dané věci však nebylo nutno problematiku přípustnosti či nepřípustnosti podané ústavní stížnosti řešit, neboť předložila-li stěžovatelka ústavní stížnost až po uplynutí více než tří let od zahájení jejího trestního stíhání a po více než dvou letech od podání obžaloby (kterou osobně převzala dne 18. 5. 2005), a právě ve vydání těchto aktů spatřuje porušení svých ústavních práv, je evidentní, že tak učinila dlouho po 60denní lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu z důvodu jejího opožděného podání.
Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti z výše uvedeného důvodu považoval Ústavní soud za nadbytečné vyzývat stěžovatelku k odstranění vady ústavní stížnosti chybějícího zastoupení advokátem ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. října 2007
Stanislav Balík
soudce zpravodaj