ECLI:CZ:US:2007:2.US.2677.07.1
sp. zn. II. ÚS 2677/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatelky D. T. D. zastoupené Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2007, č. j. 2 As 78/2006-64, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006, č. j. 11 Ca 297/2005-33, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 15. 10. 2007, a Ústavnímu soudu doručenou dne 16. 10. 2007, se stěžovatelka s odkazem na porušení svých základních práv uvedených v čl. 36 odst. 1, odst. 3, čl. 2 odst. 3 a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze. Tvrdí, že jí soudy ve správním soudnictví neposkytly ochranu před nezákonným rozhodnutím orgánů veřejné správy, neboť neuvedly jasnou definici neurčitého právního pojmu "závažné narušení veřejného pořádku" ve smyslu ustanovení §87h odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, přičemž tento výklad provedly v rozporu s předpisy práva Evropských společenství.
Z obsahu spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 11 Ca 297/2005, bylo zjištěno, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, vydanému ve věci žádosti stěžovatelky o povolení k trvalému pobytu na území ČR za účelem sloučení rodiny. O kasační stížnosti stěžovatelky rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 16. 5. 2007, č. j. 2 As 78/2006-64, který byl zástupci stěžovatelky doručen dne 13. 8. 2007.
Ústavní soud primárně posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Posledním prostředkem na ochranu práva stěžovatelky byla její kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze. Ústavní stížností napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž byla tato kasační stížnost zamítnuta, byl zástupci stěžovatelky doručen dne 13. 8. 2007. Následujícím dnem od tohoto doručení počala stěžovatelce běžet 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti. Posledním dnem stanovené lhůty byl pátek 12. 10. 2007. Pokud byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě až dne 15. 10. 2007, stalo se tak po uplynutí zákonné lhůty.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2007
Stanislav Balík
soudce zpravodaj