ECLI:CZ:US:2007:2.US.2716.07.1
sp. zn. II. ÚS 2716/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. října 2007 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 1, Templová 747, právně zastoupené JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Renoirova 624, směřující proti části výroku II. rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 8. 2007, č. j. 9 C 203/2007-27, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se řádnou a včasnou ústavní stížností (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") domáhala zrušení v záhlaví uvedeného výroku o nákladech řízení, vydaného ve věci, v níž úspěšně žalovala na zaplacení částky 1.188,- Kč s příslušenstvím, a tvrdila, že jeho vydáním bylo porušeno její právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), jakož i právo na právní pomoc a právo na odměnu za práci (čl. 37 odst. 2 a čl. 28 Listiny).
Z ústavní stížnosti vyplývá, že výše uvedených rozsáhlých porušení základních práv se měl obecný soud dopustit tím, že aplikoval ust. §151 odst. 2 o. s. ř., a místo požadovaných 7.854,- Kč stanovil odměnu za právní zastupování na 4.641,- Kč, neboť předmětem řízení byla skutkově i právně jednoduchá věc. Místo vyhlášky 177/1996 Sb., měla být aplikována vyhláška č. 484/2000 Sb. Stěžovatelka byla ve sporu úspěšná a nehraje roli, že žalovaná částka byla nízká, nebo že věc byla jednoduchá, neboť nejde o okolnosti umožňující na základě ust. §151 odst. 2 o. s. ř. aplikaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. Taková úvaha přísluší pouze zákonodárci a soud nesprávnou aplikací kogentní normy porušil výše uvedená stěžovatelčina základní práva. Stěžovatelka musela na základě tvrzení žalované věc prošetřit a podat vyjádření.
Z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 8. 2007, č. j. 9 C 203/2007-27, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala žalobu o zaplacení 1.188, - Kč s příslušenstvím. Výrokem II. soud rozhodl o příslušenství původně požadovaného plnění a uložil žalované povinnost zaplatit stěžovatelce úrok z prodlení ve výši 87 Kč, za dva roky a 353 dní prodlení. Druhou částí tohoto výroku soud uložil žalované povinnost uhradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 4.641,- Kč. Výrokem I. soud řízení zastavil ohledně částky 1.188,- Kč, neboť protistrana tuto částku (vzniklou z vypovězené smlouvy po povinném pojištění odpovědnosti způsobené provozem motorového vozidla ) zaplatila. Stěžovatelka proto vzala žalobu ohledně základu nároku zpět, ale trvala na zaplacení příslušenství. Výrokem III. soud stěžovatelce vrátil soudní poplatek ve výši 600,-Kč.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatelka spatřovala zásah do svých základních práv v tom, že soud aplikoval uvážení, které mu v dané věci vzhledem k okolnostem dávalo ust. §151 odst. 2 o. s. ř. Své úvahy Okresní soud v Trutnově transparentně předestřel (srov. napadený rozsudek, str. 1 verte, odst. 7 a str. 2 odst. 1) a vysvětlil také, proč za tři úkony právní služby přiřkl stěžovatelce částku 4.641,- Kč. Ústavní soud nemá důvod tyto logické a přesvědčivé úvahy stěžovatelce nyní opakovat.
Na okraj Ústavní soud ČR dodává, že podání ústavní stížnosti za daných okolností hraničí s šikanózním výkonem práva, resp. lze je kvalifikovat jako dobrým mravům se příčící požadavek, váží-li Ústavní soud jen náklady spojené s podáním ústavní stížnosti v porovnání s požadovanou částkou. Její výši ostatně uvádí stěžovatelka nepřesně, když neodečítá soudní poplatek, který jí byl, jak shora uvedeno, vrácen.
Dále Ústavní soud uvádí, že obdobnou problematikou se zabýval v roce 2002, kdy vydal přes stovku rozhodnutí (za všechna viz. usnesení sp. zn. I ÚS 405/02), v nichž stěžovatelkou napadaný postup obecného soudu při interpretaci podústavního práva aproboval jako nerozporný z hlediska ústavního práva.
Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 24. října 2007
Jiří Nykodým
předseda senátu