ECLI:CZ:US:2007:2.US.2840.07.1
sp. zn. II. ÚS 2840/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Dr. J. Z., zastoupeného JUDr. Milanem Skalníkem, advokátem Advokátní kanceláře Jirousek, Skalník, Bernatík a partneři, se sídlem v Ostravě, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2007, č. j. 28 Cdo 1667/2007-211, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. dubna 2006, č. j. 56 Co 319/2005-188, za účasti 1) Nejvyššího soudu, a 2) Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a 1) DOMÁCÍCH POTŘEB OLOMOUC "v likvidaci", se sídlem Dolní náměstí 38, Olomouc, 2) REALIT DPM OLOMOUC, a. s., se sídlem Sladkovského č. 659/40, Olomouc, a 3) ELEKTROCENTRA TRADING, spol. s r. o., se sídlem Tovární 1137/45, Olomouc - Hodolany, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 2. listopadu 2007 obdržel Ústavní soud stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí uvedených v záhlaví.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti. Jinými slovy to znamená, že pouze pokud návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jím může zabývat také věcně.
Ze sdělení Okresního soudu v Ostravě, jenž byl v daném případě soudem prvého stupně, Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí dovolacího soudu bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 30. srpna 2007, a zákonná šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tedy končila v pondělí dne 29. října 2007.
Ústavní stížnost stěžovatel podal k poštovní přepravě 25. října 2007, avšak adresoval ji Nejvyššímu soudu, ten ji podal k poštovní přepravě dne 1. listopadu 2007 spolu s přípisem, že mu byla zaslána patrně omylem. Ústavnímu soudu byla tedy doručena až 2. listopadu 2007. V závěru ústavní stížnosti je sdělení, že ústavní stížnost byla zaslána současně i v elektronické podobě. V elektronické podobě však předmětná ústavní stížnost není Ústavním soudem evidována.
Proto byl právní zástupce stěžovatele konfrontován s takto zjištěnými skutečnostmi a požádán o kopii odeslané elektronické zásilky a kopie zprávy o potvrzení doručení ve smyslu §2 odst. 5 vyhlášky ministerstva informatiky, č. 496/2004 Sb., o elektronických podatelnách, pokud byla doručena.
Podáním ze dne 14. listopadu 2007 právní zástupce stěžovatele jednak zaslal kopii elektronické zásilky, jež byla dne 25. října 2007 adresována rovněž Nejvyššímu soudu. S ohledem na procesní povahu lhůty k podání ústavní stížnosti pak požádal o posouzení, zda za den podání ústavní stížnosti nemá být považován den předání zásilky k poštovní přepravě, i když byla doručena "oklikou" přes Nejvyšší soud. V případě, že by Ústavní soud dospěl k závěru o zmeškání zákonné lhůty požádal podle §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ve spojení s §58 odst. 1 občanského soudního řádu o prominutí zmeškání lhůty. Vzniklou situaci vysvětlil tím, že administrativní operace v daném případě prováděla teprve nedávno přijatá zaměstnankyně, která neznajíc problematiku ústavní stížnosti vycházela z přesvědčení, že se jedná o opravný prostředek proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterému tedy ústavní stížnost byla adresována. Sám právní zástupce se přitom při kontrole obsahu ústavní stížnosti přehlédl v záhlaví uvedeného adresáta.
Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti, která byla zohledněna i teorií (Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I.: Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: Aspi, 2007. str. 338-339), zaujal stanovisko jak k otázce včasnosti doručení ústavní stížnosti v případě jejího adresování (resp. podání) jinému státnímu orgánu než Ústavnímu soudu, tak k možnosti prodlužování lhůty k podání ústavní stížnosti.
K prve uvedené otázce zaujal Ústavní soud stanovisko, že ústavní stížnost musí být při dodání poštou Ústavnímu soudu adresována nebo u něj osobně podána. S jejím mylným podáním u obecného soudu nebo jiného orgánu, který ji následně Ústavnímu soudu postoupí, v žádném případě nelze spojovat účinky zahájení řízení, ani účinky zachování lhůty pro její podání. Procesní nedostatek spočívající v zaslání ústavní stížnosti soudu, jenž k jejímu projednání nemá pravomoc, může sice zhojit tento soud, pokud ještě v zákonné lhůtě ústavní stížnost zašle Ústavnímu soudu, nemůže jej však reparovat Ústavní soud.
Jak bylo shora uvedeno, byla ústavní stížnost podána dne 25. října 2007 v situaci, kdy lhůta k jejímu podání končila 29. října 2007. Byla však adresována Nejvyššímu soudu, který k jejímu projednání není příslušný, aniž by zákon s doručením ústavní stížnosti tomuto soudu spojoval jakékoliv právní účinky. Nejvyšší soud podal ústavní stížnosti k poštovní přepravě až dne 1. listopadu 2007, tedy po skončení lhůty stanovené v §72 odst. 3 zákona, a ke zhojení předmětného procesního pochybení tedy nedošlo.
Ústavní soud také zaujal stanovisko, že lhůta k podání ústavní stížnosti je lhůtou procesní, jak správně poukazuje právní zástupce stěžovatele, avšak současně lhůtou kogentní, kterou nelze prodloužit nebo její zmeškání prominout, neboť to ustanovení
§72 odst. 3 zákona neumožňuje (srov. sp. zn. IV. ÚS 248/96 in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 6. U. 31. str. 601). Ústavní soud se tedy nemůže zabývat žádostí o prominutí zmeškání lhůty, jak je v daném případě prezentována. Zbývá dodat, že administrativní obtíže v kanceláři právního zástupce stěžovatele nemohou odůvodnit převahu zájmu stěžovatele na projednání věci Ústavním soudem před veřejným zájmem na právní jistotě.
Z takto vyložených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako opožděně podanou podle §43 odst. 1 písm. b) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2007
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj