ECLI:CZ:US:2007:2.US.344.07
sp. zn. II. ÚS 344/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti P. V., J. V., M. P., E. V., R. V., R. V., J. V., všichni zastoupeni JUDr. Alešem Gotmanovem, advokátem Advokátní kanceláře v Praze 3, Korunní 774/87, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2006 sp. zn. 16 Co 61/2005 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. 7. 2003 č. j. 8 C 290/2003-53 a návrhu na odložení vykonatelnosti rozhodnutí, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení čl. 2 odst.2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Okresního soudu Brno-venkov, zavazujícího stěžovatele společně a nerozdílně k úhradě částky 1 149 570 Kč s příslušenstvím a rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V projednávané věci rozhodoval okresní soud rozsudkem pro uznání, vydaným ve smyslu ustanovení §153a odst. 3 a §114b odst. 5 o.s.ř., neboť stěžovatelé (v řízení u obecných soudů žalovaní) se bez vážného důvodu nevyjádřili na výzvu soudu obsaženou ve vydaném platebním rozkaze ze dne 22. 4. 2003 dle ustanovení §114b odst. 1 a 2 o.s.ř.
V ústavní stížnosti stěžovatelé uvádí, že k návrhu žalobce byl vydán platební rozkaz, jehož součástí bylo i usnesení obsahující výzvu dle §114b odst. 2 o.s.ř. a poučení o důsledcích nesplnění této výzvy (vydání rozsudku pro uznání). Stěžovatelé nezpochybňují, že jim byl platební rozkaz doručen a že proti němu podali pouze odpor, avšak nevyjádřili se, jak bylo požadováno ve výzvě, k věci samé. Namítají, že platební rozkaz s výzvou nesplňuje požadavky ustanovení §158 odst. 1 a2 ve spojení s §167 odst. 2 o.s.ř., neboť nebyl podepsán soudkyní, která jej vydala. Je opatřen pouze otiskem razítka se jménem samosoudkyně a s uvedením funkce, dále obsahuje slova "za správnost vyhotovení" a blíže nespecifikovanou parafu. Platební rozkaz má stejné účinky jako rozsudek, a je proto nezbytné, aby stejnopis jeho vyhotovení obsahoval podpis soudce, který jej vydal. Jak platební rozkaz, tak usnesení obsahující výzvu dle §114b o.s.ř. nesmí podepsat jiné osoby. Pokud platební rozkaz s výzvou dle §114b o.s.ř. nebyl soudcem podepsán, nemohl vyvolat zákonem předpokládané účinky, nebyl tedy stěžovatelům nikdy doručen a nebyly tak splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dle §153a odst. 3 o.s.ř., neboť v daném případě nenastala právní fikce uznání žalobou uplatněného nároku. Stěžovatelé ani nesouhlasí s tím, že soudy zvolený postup při vyhotovování písemností odpovídá vnitřnímu a kancelářskému řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy, neboť kancelářský řád je pouze instrukcí vydanou Ministerstvem spravedlnosti, kterou nelze měnit zákon.
Podmínky pro vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání nebyly splněny ani z dalšího důvodu, neboť soud vycházel z předpokladu, že uplatněný nárok se opírá o nájemní smlouvu ze dne 30. 4. 1998, která je však dle stěžovatelů absolutně neplatná. Nárok žalobce proto nemohl mít hmotněprávní základ v ustanovení §667 odst. 1 obč. zák., ale žalobce se eventuelně nároku mohl domáhat podle ust. §451 a násl. obč. zák. Pokud tedy byla žaloba zjevně nedůvodná, nebyly dány podmínky pro výzvu dle §114b o.s.ř.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Stěžovatelé se v ústavní stížnosti, jejímž předmětem je jednak nesouhlas s právním závěrem obecných soudů ohledně formálních náležitostí vyhotovení platebního rozkazu a s ním spojeného usnesení - výzvy dle §114b o.s.ř. a dále tvrzená nedůvodnost žaloby, domáhají, aby Ústavní soud přehodnotil závěry obecných soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jejich právního názoru. Uvádí přitom tytéž argumenty, se kterými se obecné soudy již vypořádaly, čímž staví Ústavní soud do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.
Z obsahu napadeného rozhodnutí Ústavní soud ověřil, že totožnou námitkou ohledně formálních nedostatků vyhotovení platebního rozkazu s výzvou dle §114b o.s.ř. se odvolací soud řádně zabýval a v odůvodnění rozhodnutí zcela logicky a přesvědčivě objasnil oprávněnost postupu soudu prvého stupně, jak pokud jde o ze zákona vyplývající možnost uvést výzvu k vyjádření dle §114b o.s.ř. ve výroku platebního rozkazu (rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 616/2003 a 32 odo 382/2004), tak ohledně údajného nedostatku podpisu soudkyně na stejnopisu doručovaném stěžovatelům. Ústavní soud proto nepovažuje za účelné se k věci duplicitně vyjadřovat a na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu poukazuje. Za relevantní nepovažuje Ústavní soud ani námitku stěžovatelů, dle níž instrukce Ministerstva spravedlnosti (vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy) nemůže měnit zákon, neboť uvedený předpis v souladu se zákonnou právní úpravou danou ust. §158 odst. 1,2 ve spojení s §167 odst. 2 o.s.ř. a §169 o.s.ř. pouze specifikuje zákonem stanovený postup při vyhotovení rozhodnutí a jeho stejnopisů.
Za neopodstatněnou je nutné považovat i tvrzenou nedůvodnost žaloby, z níž stěžovatelé odvozují nemožnost rozhodnout rozsudkem pro uznání. V případě specifického rozsudku pro uznání (fikce uznání) soud rozhoduje bez ohledu na to, zda tvrzení žalobce jsou podložena důkazy, výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku, či zda se jeví požadavky žalobce jako důvodné. Z uvedeného důvodu se obecné soudy nemohly v souvislosti s přezkoumáváním podmínek, spojených pouze s posouzením možnosti vydat rozsudek pro uznání, zabývat skutkovou podstatou sporu. V případě rozsudku pro uznání je rovněž zúžen přezkum rozsudku odvolacím soudem, neboť jak vyplývá z ustanovení §205b o.s.ř., mimo vady uvedené v §205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., jsou odvolacím důvodem jen skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Tím spíše se námitkou ohledně nedůvodnosti žaloby nemůže zabývat Ústavní soud.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení práva stěžovatelů na spravedlivý proces. Uvedené právo neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatelé, kterým byl platební rozkaz s výzvou dle §114b o.s.ř. nesporně doručen, byli seznámeni s jeho obsahem a poučeni o důsledcích nesplnění výzvy, měli možnost uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Skutečnost, že tato práva v plném rozsahu nevyužili a soudy při rozhodování o žalobě rozhodly adekvátně jejich procesní obraně, nezakládá důvod k nápravě pro ně nepříznivé situace cestou ústavní stížnosti.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nebylo možné vyhovět, neboť takový postup by byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit. Pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu