ECLI:CZ:US:2007:2.US.400.07
sp. zn. II. ÚS 400/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti A. Ž., právně zastoupeného JUDr. Petrou Čápkovou, advokátkou se sídlem tř. Čs. armády 300, Hradec Králové, proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. 12. 2006 sp. zn. 7 C 109/2006, spojené s návrhem na zrušení §29 odst. 1, 2, písm. a) a §30 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, takto:
Ústavní stížnost i návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného rozsudku Okresního soudu v Jičíně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti České republice- Vězeňské službě ČR na zaplacení částky 860 Kč spolu s úrokem z prodlení z titulu části pracovní odměny za práci, k níž byl přidělen vězeňskou službou. Stěžovatel tomuto rozsudku vytýká, že jím bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 28 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení §29 odst. 1, 2, písm. a) a §30 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, přičemž tvrdí, že právě aplikací těchto ustanovení nastaly skutečnosti, které jsou předmětem ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") rozeznává, jako zvláštní kategorii návrhů, v §43 odst. 2 písm. a), návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. K odstranění pochybností o přijatelnosti návrhu si může Ústavní soud vyžádat stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení o ústavní stížnosti, event. spis či jinou dokumentaci, týkající se napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
Ve své rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech bagatelních věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání (§202 odst. 2 OSŘ), tedy ve věcech, jakou je i věc stěžovatele, je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena (viz např. sp. zn. III. ÚS 405/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. č. 34, str. 421). Tak je tomu i v tomto případě. Stěžovatel jako ústavněprávní argument vznáší námitku, že napadené rozhodnutí stojí na nedostatečně zjištěných skutkových okolnostech a nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně se jedná o zamítnutí žalobního návrhu s odůvodněním, že stěžovateli nárok na pracovní odměnu v plné výši nevznikl, neboť nesplnil normy spotřeby práce, s nimiž byl seznámen. Stěžovatel však tvrdí, že nebylo prokázáno, že byl seznámen s těmito normami, ani s tím, jaké by tyto normy měly být a jaká konkrétní odměna by mu měla náležet.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem uplatněných námitek a zjistil, že k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele nedošlo, neboť rozhodnutí soudu vychází z platné právní úpravy, soud provedl všechny potřebné důkazy, převážně listinné, a své rozhodnutí řádně a v souladu s ust. §157 občanského soudního řádu odůvodnil. Vzhledem k tomu, že soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byla ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
K návrhu stěžovatele na zrušení shora cit. ustanovení zákona č. 169/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů Ústavní soud v souladu se svou judikaturou konstatuje, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do akcesorického návrhu vzneseného podle §74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení. Ústavní soud proto návrh podle §43 odst. 2 písmeno b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu