ECLI:CZ:US:2007:2.US.435.07
sp. zn. II. ÚS 435/07
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 5. března 2007 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. L., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Ruskem, advokátem se sídlem Praha 4 - Nusle, Družstevní 8/1395, směřující proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 10 ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 106/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 2. 2007, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zakázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10 pokračovat v porušování jeho práv, a přikázal mu, aby rozhodl o jeho žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 106/2002. Domáhá se ochrany před zásahem do svých ústavně zaručených základních práv a svobod podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 11. 2002, sp. zn. 4 T 106/2002, uznán vinným ze spáchání trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zákona, trestného činu podávání alkoholických nápojů mládeži podle §218 tr. zákona a trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zákona a za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, jehož výkon soud podle §60a odst. 1, 2 tr. zákona podmínečně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků, a současně nad stěžovatelem vyslovil dohled. Jelikož byl stěžovatel v této zkušební době odsouzen pro další trestné činy, rozhodl obvodní soud usnesením ze dne 17.6.2004, sp. zn. 4 T 106/2002, o výkonu trestu odnětí svobody podle §60a odst. 4 tr. zákona.
Dne 21.9.2006 podal stěžovatel prostřednictvím svého obhájce žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody, doplněnou podáními ze dne 9.10.2006, resp. ze dne 22.11.2006.
Obvodní soud na tuto žádost reagoval přípisy dne 7.11.2006, resp. dne 11.12.2006, v nichž jednak odvolal dřívější příkaz k dodání do výkonu trestu na stěžovatele, neboť usnesení o přeměně podmíněného trestu na nepodmíněný nabylo právní moci až dne 11.10.2006, a jednak dle ust. §322 odst. 2 tr. řádu vyzval stěžovatele, aby nejpozději při nástupu do výkonu trestu odnětí svobody předložil lékařskou zprávu příslušné věznici.
Stěžovatel v postupu obvodního soudu při projednávání jeho žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody shledává zásah do jeho práva na soudní ochranu, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť se domnívá, že předpoklady hypotézy postupu obecného soudu podle ust. §322 odst. 2 tr. řádu nejsou naplněny. Rozhodnutí o výkonu trestu, jakož i opatření s tím související, jsou svěřena soudu, který je povinen o žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody podle §322 tr. řádu rozhodnout. Tím, že je odkazováno na možnost předložit lékařskou zprávu věznici, přenáší soud rozhodnutí o žádosti na orgán povinný k vlastnímu výkonu rozhodnutí a předpokládá pak jen aprobaci názoru věznice svým rozhodnutím. Pro takový postup obecného soudu, který se vyhýbá rozhodnutí o žádosti o odklad výkonu trestu, není dle stěžovatele právní ani jiný racionální důvod a je mu tak znemožňováno domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře vychází z názoru, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje.
Ústavní soud konstatuje, že výtka stěžovatele, že obvodní soud měl o jeho žádosti o odklad výkonu trestu rozhodnout, není relevantní, neboť podle ustanovení §322 odst. 2 tr. řádu soud negativní rozhodnutí o žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody nevydává. Platí totiž, že pokud soud neshledá důvody pro odklad výkonu trestu odnětí svobody podle §322 odst. 1 tr. řádu, nezamítá návrh odsouzeného na odklad výkonu trestu, ale podle §322 odst. 2 tr. řádu vyzve odsouzeného k předložení lékařských zpráv nejpozději při nástupu výkonu trestu příslušné věznici, nikoli soudu. Na základě návrhu věznice ve smyslu §322 odst. 2 tr. řádu soud rozhoduje podle §322 odst. 1 tr. řádu usnesením, a to jak v případě povolení odkladu, tak i v případě zamítnutí návrhu věznice. Proti tomuto usnesení je podle §322 odst. 4 tr. řádu přípustná stížnost, kterou může mimo státního zástupce a ředitele věznice podat i odsouzený a která je jedním z řádných opravných prostředků proti nepravomocnému rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení (§140 tr. řádu).
Vzhledem k tomu, že stěžovatel navíc v daném případě odmítá předložit lékařskou zprávu o svém zdravotním stavu příslušné věznici, k čemuž byl v souladu s ust. §322 odst. 2 tr. řádu vyzýván obvodním soudem, znemožňuje tak svým procesním postupem samotné posouzení a případné rozhodnutí o jeho žádosti o odklad výkonu trestu.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2007
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj