ECLI:CZ:US:2007:2.US.488.07
sp. zn. II. ÚS 488/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného JUDr. Janou Graňákovou, advokátkou, se sídlem Štefánikova 34, 737 01 Český Těšín, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. prosince 2006, č. j. 16 Co 301/2006-112, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas a řádně podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 18. srpna 2006, č. j. 25 C 9/2005-97, ve znění opravného usnesení ze dne 25. srpna 2006, č. j. 25 C 9/2005-99, v řízení o žalobě žalobce (stěžovatele) na náhradu škody způsobené ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Soudy obou stupňů vyšly z nesporných skutkových zjištění, že žalovaný (OKD, a. s.) ukončil se žalobcem pracovní poměr dohodou, neboť žalobce byl podle lékařského posudku trvale nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce (horník - razič) a žalovaný pro něj neměl žádné vhodné pracovní místo, na které by ho mohl převést. Spornou otázkou zůstala existence nemoci z povolání u žalobce. Na základě provedeného dokazování (znaleckým posudkem soudem ustanovené znalkyně MUDr. M. K., lékařským posudkem MUDr. F. C. potvrzeným rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, zprávou posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí) dospěly soudy obou stupňů k závěru, že žalobce netrpí nemocí z povolání, nýbrž jde u něho o stav vzniklý po prodělané borelióze. Žádný ze soudů neshledal důvody pro vypracování revizního znaleckého posudku, poněvadž znalecký posudek vypracovaný MUDr. M. K. považovaly za naprosto dostačující, s tím, že znalkyně řádně posoudila jak veškerou zdravotní dokumentaci, včetně ortopedických nálezů, tak i žalobce důkladně vyšetřila osobně. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že žalobce trpí nemocí z povolání, nebyl splněn jeden ze základních předpokladů odpovědnosti zaměstnavatele za škodu ve smyslu §190 odst. 3 zákoníku práce, a proto byla žaloba zamítnuta.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že v řízení před obecnými soudy došlo k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), který zakotvuje právo na spravedlivý proces, neboť v jeho případě mu nebyla dána možnost řádně se domoci svého práva u soudu, když byl zamítnut návrh na provedení revizního znaleckého posudku, který jediný by mohl dovodit skutečnost, že stěžovatel trpí nemocí z povolání. Stěžovatel namítal, že znalkyně, která vyhotovila znalecký posudek, o jehož závěry se opírají rozhodnutí soudů obou stupňů, nevěnovala jeho vypracování dostatečnou pozornost a vyhodnotila pouze zdravotnickou dokumentaci, která vyzněla v neprospěch stěžovatele. Vyšetření měla provést sama, přičemž měla provést i vyšetření horních končetin.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, a v tomto případě to musí obzvlášť zdůraznit, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svých základních práv obsažených v Listině, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uplatňuje pouze námitku, že obecné soudy odmítly provedení revizního znaleckého posudku, kterým by se prokázalo, že stěžovatel trpí nemocí z povolání. V tomto spatřuje porušení práva na spravedlivý proces. Argumenty stěžovatele tak v podstatě směřují proti zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů, které provedly obecné soudy. Ústavní soud již v řadě případů judikoval, jak již bylo naznačeno výše, že mu nepřísluší přehodnocovat právní, ani skutkové závěry obecných soudů. Pokud jde o hodnocení důkazů učiněné soudem prvního i druhého stupně, je třeba zdůraznit, že z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, která je obsažená v §132 o. s. ř. Pokud soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny, není Ústavní soud oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a tedy ani "hodnotit" jejich hodnocení důkazů, byly-li zásady dané §132 o. s. ř. respektovány. Hodnocení důkazů a závěry o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených skutečností jsou přitom věcí vnitřního přesvědčení soudce a jeho logického myšlenkového postupu. Skutečnost, že soud vyslovil právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.
V dané věci provedly obecné soudy poměrně obsáhlé a podrobné dokazování (znaleckým posudkem soudem ustanovené znalkyně MUDr. M. K.; lékařským posudkem MUDr. F. C., který byl potvrzen rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje; zprávou posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí). Všechny tyto důkazy vedly k jednoznačnému závěru, že stěžovatel netrpí nemocí z povolání, ale jeho zdravotní problémy byly pravděpodobně způsobeny prodělanou lymskou boreliózou v souvislosti s poraněním infikovaným klíštětem. Vzhledem k jednoznačně zjištěnému skutkovému stavu nepovažovaly obecné soudy za nutné vypracování revizního znaleckého posudku. Zde pokládá Ústavní soud za nutné připomenout, že zásadu spravedlivého procesu vyplývající z článku 36 Listiny je třeba vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také - pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ze zmíněných zásad však nikterak nevyplývá povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník navrhl (srov. nález sp. zn. III.ÚS 150/93). Je to obecný soud, který je povinen a současně oprávněn zvažovat, v jaké fázi řízení které důkazy je třeba provést, zda a nakolik je potřeba dosavadní stav dokazování doplnit, a zda je určitý důkazní prostředek (ve stěžovatelově věci konkrétně revizní znalecký posudek) způsobilý prokázat tvrzenou skutečnost. V tom, že obecné soudy neshledaly důvody pro jeho provedení nelze spatřovat porušení práva na spravedlivý proces.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2007
Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu