ECLI:CZ:US:2007:2.US.588.07.1
sp. zn. II. ÚS 588/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. května 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti 1. F. H. a 2. V. H., zastoupených JUDr. J. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 1. 2007, sp. zn. 10 Co 37/2007, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 12. 2006, sp. zn. 24 E 885/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností podanou dne 6. 3. 2007 se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
Napadeným usnesením Okresního soudu v Karlových Varech bylo rozhodnuto o výkonu rozhodnutí zastupitelným plněním a stěžovatelům byla uložena povinnost zaplatit oprávněným L. a R. M. částku 72.231 Kč. Napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno.
Jak stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, výkon rozhodnutí byl nařízen na základě rozsudků Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. 5. 1999, sp. zn. 15 C 286/91-339, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 12. 1999, sp. zn. 10 Co 1015/99, kterými byla stěžovatelům uložena povinnost odstranit podezdívku plotu z pozemku L. a R. M. V tehdejším řízení dospěly obecné soudy na základě provedených důkazů k závěru, že podezdívka plotu postavená stěžovateli neoprávněně přesahuje hranici sousedících pozemků a zasahuje tak do pozemku tehdejších žalobců.
V rámci řízení vedeném před Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. 9 C 236/2003, které bylo zahájeno naopak na základě žaloby stěžovatelů proti L. a R. M., byl však zpracován znalecký posudek prokazující, že podezdívka žádnou částí nezasahuje do pozemku ve vlastnictví M. (její vnější hrana sleduje průběh hranice pozemků).
Tento znalecký posudek stěžovatelé předložili obecným soudům také v řízení o výkon rozhodnutí a současně podali návrh na zastavení výkonu rozhodnutí. Obecné soudy však ve výkonu rozhodnutí pokračovaly a uložily nyní napadenými rozhodnutími povinnost stěžovatelům zaplatit na nákladech nutných k provedení výkonu rozhodnutí zastupitelným plněním částku 72.231 Kč.
Stěžovatelé se domnívají, že napadenými rozhodnutími byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva, a to konkrétně právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), neboť soudy podle stěžovatelů vydaly rozhodnutí za situace, kdy nejsou splněny podmínky pro výkon rozhodnutí. Stěžovatelé dovozují, že vzhledem ke skutečnostem vyplývajícím z nového znaleckého posudku nelze původní rozhodnutí obecných soudů považovat za exekuční titul. Obecné soudy porušily toto základní právo také tím, že vůbec ke skutečnostem vyplývajícím ze znaleckého posudku nepřihlížely a nevyvodily z nich závěry pro vlastní rozhodnutí. V tomto postupu pak stěžovatelé spatřují rovněž porušení práva na rovnost v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny. Konečně uložením povinnosti k peněžitému plnění, pro které podle názoru stěžovatelů neexistuje zákonný důvod, měly obecné soudy porušit i vlastnické právo stěžovatelů garantované čl. 11 Listiny.
S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.
Ústavní soud si k ověření tvrzení stěžovatelů vyžádal od Okresního soudu v Karlových Varech informaci, co je předmětem řízení sp. zn. 9 C 236/2003, v jehož rámci byl vypracován nový znalecký posudek, na který se stěžovatelé odvolávají a který rovněž přiložili k ústavní stížnosti. Z kopie žaloby ze dne 25. 7. 2003 zjistil, že se jedná o žalobu proti L. a R. M. o odstranění porostu tují, které podle tvrzení stěžovatelů naopak zasahují do pozemku v jejich vlastnictví.
II.
Po zvážení námitek obsažených v ústavní stížnosti a jejich konfrontaci s obsahem napadených usnesení a rozhodnutí obecných soudů vydaných v předchozím nalézacím řízení, která stěžovatelé rovněž přiložili k ústavní stížnosti, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti obecným soudů vlastně vytýkají skutečnost, že v exekučním řízení nezohlednily nově předložený důkaz, který podle stěžovatelů vyvrací správnost skutkových zjištění učiněných obecnými soudy v nalézacím řízení. Stěžovatelé tak ovšem zjevně zaměňují funkci a účel exekučního a nalézacího řízení; obecný soud v rámci exekučního řízení nemůže zpochybňovat hodnocení důkazů a na nich vystavěné právní závěry, na kterých je založeno pravomocné rozhodnutí, které je v exekučním řízení vykonáváno.
Dokud pravomocné a vykonatelné rozhodnutí není formálně zrušeno, případně zde neexistují důvody se domnívat, že zrušeno bude či bude jinak dotčeno jiným rozhodnutím orgánů veřejné moci, představuje takové rozhodnutí vykonatelný exekuční titul.
Ke zpochybnění pravomocných rozhodnutí obecných soudů totiž slouží příslušné procesní prostředky, například – pokud jde o uplatnění nového důkazu, který nemohl být v původním řízení předložen – žaloba na obnovu řízení.
Jinak řečeno, dokud pravomocné a vykonatelné rozhodnutí není zrušeno nebo alespoň zpochybněno k tomu příslušným a efektivním procesním prostředkem, představuje exekuční titul, na jehož základě lze nucený výkon provést. Bylo by proto možné připustit, aby soud v exekučním řízení případně odložil provedení výkonu rozhodnutí podle §266 odst. 2 o.s. ř., pokud by bylo lze očekávat, že vzniknou důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí. Takové důvody by byly dány pouze tehdy, pokud by stěžovatelé uplatnili příslušné procesní prostředky, jimiž by bylo dosaženo zrušení předchozích rozhodnutí obecných soudů, nebo jimiž by byla taková rozhodnutí jinak dotčena.
Takovým procesním prostředkem ovšem není žaloba stěžovatelů, na základě které je dosud vedeno řízení před Okresním soudem v Karlových Varech sp. zn. 9 C 236/2003, na které se stěžovatelé v ústavní stížnosti odvolávají a v jehož rámci byl vyhotoven nový znalecký posudek. Jak Ústavní soud výše uvedl, předmětem tohoto řízení je žaloba o odstranění tují z pozemku stěžovatelů, přičemž v rámci tohoto řízení je opětovně zkoumána hranice mezi sousedícími pozemky. V tomto řízení teprve bude znalecký posudek předmětem hodnocení důkazů ve spojení s dalšími důkazy a obecný soud se bude jistě muset vypořádat i s právními závěry, které učinil obecný soud v předchozích rozsudcích, jež byly podkladem pro napadená exekuční rozhodnutí. Předložení tohoto posudku – vytrženého z kontextu dalších důkazů prováděných v konkrétním nalézacím řízení – však není způsobilé zpochybnit vykonatelnost předchozích rozhodnutí.
S ohledem na to Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích pochybení ze strany obecných soudů, natož pak porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelů, jichž se stěžovatelé v ústavní stížnosti dovolávali.
S ohledem na to Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl [ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2007
Jiří Nykodým, v.r.
předseda senátu