ECLI:CZ:US:2007:2.US.590.07
sp. zn. II. ÚS 590/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele F. K., o návrhu ze dne 6. 3. 2007, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 6. 3. 2007, doručeným Ústavnímu soudu dne následujícího, podal stěžovatel "ústavní stížnost proti pojetí zákona č. 262/2006 Sb. - §371, v návaznosti na zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a zákona č. 188/1988 Sb., upravující zákoník práce - zákon č. 65/1965 Sb. - §195". Argumentuje tím, že mu rozhodnutím Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 9. 1981, čj. 23 C 46/81, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 1982, sp. zn. 16 Co 9/82, byla přiznána náhrada za ztrátu na výdělku po pracovním úrazu bez časového limitu. Shora uvedenými právními předpisy bylo vyplácení renty stěžovateli limitováno věkem. Tyto předpisy označuje za retroaktivní a protiústavní.
Ústavní soud se při své činnosti musí řídit právními předpisy, které vymezují jeho postavení a pravomoci, zejména Ústavou České republiky a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud nemůže tyto zákonné kompetence překračovat už vzhledem k čl. 2 odst. 3 Ústavy, podle nějž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
Dle ustanovení čl. 87 Ústavy ČR je Ústavní soud oprávněn rozhodovat výhradně ve věcech v tomto článku uvedených. Ústavní soud dospěl k závěru, že projednávaný návrh nespadá pod žádný z případů, v nichž by byl Ústavní soud ve smyslu uvedeného ustanovení oprávněn rozhodovat. Stěžovatel své podání sice označuje jako ústavní stížnost, a podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních právo a svobod, nicméně v jeho podání není žádné konkrétní rozhodnutí či jiný zásah orgánu veřejné moci (přičemž vydání právního předpisu takovým zásahem být nemůže) napadeno. Z uvedeného tedy plyne, že Ústavní soud není k projednání tohoto návrhu příslušný [§43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že pokud by snad podání mělo směřovat ke zrušení uvedených právních předpisů, což z něj nicméně explicitně nevyplývá, ani pak by nebyl Ústavní soud oprávněn se jím zabývat. Podle §64 odst. 1 písm. e), ve spojení s §74 zákona o Ústavním soudu, může být návrh na zrušení zákona jednotlivou osobou podán toliko spolu s ústavní stížností, nastala-li uplatněním napadeného zákona skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, a je-li podle tvrzení stěžovatele napadený zákon v rozporu s ústavním zákonem, což v projednávaném případě nebylo naplněno.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud kvalifikoval projednávané podání jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Dle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jej proto odmítl.
Vzhledem k uvedenému se jevilo nadbytečným vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání (stěžovatel nebyl řádně zastoupen, jak to vyžaduje ustanovení §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), neboť ani to by konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. března 2007
Stanislav Balík
soudce zpravodaj