ECLI:CZ:US:2007:2.US.608.06.1
sp. zn. II. ÚS 608/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a.s. se sídlem Klatovy, Za tratí 602 a Ing. K. R. B., zastoupených JUDr. J. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. července 2006 ve věci sp. zn. 5 Cmo 260/2006 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2006 ve věci sp. zn. 53 Cm 95/2005, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se svým návrhem domáhají zrušení shora uvedených usnesení obecných soudů, neboť v jejich důsledku mělo dojít k porušení jejich základních práv a svobod garantovaných čl. 4 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Městský soud v Praze nařídil napadeným usnesením předběžné opatření, kterým zakázal společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a.s. konat řádnou valnou hromadu svolanou na den 30. června 2006, jakož i náhradní valnou hromadu ve smyslu §185 odst. 3 obchodního zákoníku. Odvolání stěžovatelky poté odmítl Vrchní soud v Praze rubrikovaným usnesením. Následné dovolání odmítl Nejvyšší soud jako nepřípustné. Stěžovatelka se domnívá, že nařízeným předběžným opatřením porušily obecné soudy zákon, neboť tím znemožnily splnění povinnosti svolání valné hromady, která vyplývá ze zákona.
Předtím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu přezkoumání napadených rozhodnutí, musí zkoumat, zda jsou splněny všechny formální náležitosti podané ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je přitom nepřípustná, jestliže stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Posuzovaná ústavní stížnost brojí proti předběžnému opatření (§74 a násl. občanského soudního řádu), které může vydat před zahájením řízení předseda senátu, jestliže to vyžaduje povaha věci nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Je proto nepochybné, že se v případě takového rozhodnutí nejedná o rozhodnutí ve věci samé, ale že předběžné opatření představuje rozhodnutí zatímní povahy, které bude v průběhu řízení nebo po jeho skončení změněno či zrušeno. Z toho důvodu není možno předběžné opatření zahrnout pod rozhodnutí ve smyslu §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, tedy pod rozhodnutí, proti kterému by nebylo možno použít dalších prostředků. Za prostředek ve výše uvedeném smyslu je totiž třeba pokládat projednání věci samé a následné meritorní rozhodnutí. Rozhodnutí o předběžném opatření proto nemůže být pokládáno za rozhodnutí, proti kterému by byla ústavní stížnost přípustná. Posuzovanou ústavní stížností stěžovatelé brojí proti rozhodnutí ve věci, o které řízení před obecnými soudy nebylo dosud pravomocně skončeno (srov. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 119/98, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 12, usnesení č. 61, str. 489 a násl.).
Pouze na okraj Ústavní soud dodává, že tvrzené porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelů nepředstavovalo již v době podání ústavní stížnosti tzv. aktuální zásah, který by byl Ústavní soud oprávněn meritorně přezkoumávat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 11.1998 ve věci sp. zn. II ÚS 413/97, usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 122/99, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 15, usnesení č. 56, s. 315 a násl.).
Ústavnímu soudu tak s ohledem na výše uvedené skutečnosti nezbylo než postupovat stejně jako ve skutkově související věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 494/06 a návrh jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2007
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj