ECLI:CZ:US:2007:2.US.609.06.1
sp. zn. II. ÚS 609/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelů O. S. a M. S., obou zastoupených JUDr. Evou Hrbáčkovou, advokátkou, se sídlem Bráfova 50, 674 01 Třebíč, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2005, č. j. 8 Cmo 182/2003-229, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení, a ARTA REAL, k. s., se sídlem Praha 1, Rybná 14/682, IČ: 261 74545, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se podanou ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Tvrdí, že bylo porušeno jejich základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tím, že podle jejich názoru aplikace podústavního hmotného a procesního práva odvolacím soudem a dovolacím soudem se pohybuje na hranici svévole a účelovosti, a dále že bylo porušeno základní právo vyplývající z ustanovení čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť konečným důsledkem rozhodnutí odvolacího soudu je ztráta vlastnictví.
V řízení před Krajským soudem v Brně vedeném pod sp. zn. 29 (10) Cm 38/2000 se stěžovatelé domáhali určení neexistence zástavního práva na v žalobě označených nemovitostech. Tvrdili, že předmětná smlouva je neplatná, protože ji nikdy nepodepsali, dále je neurčitá, neboť v ní není přesně specifikována úvěrová smlouva, k jejímuž zajištění zástava slouží, a že nebyli účastníky řízení o registraci smlouvy. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2003, č. j. 29 (10) Cm 38/2000-200. Nosným důvodem pro zamítnutí žaloby bylo skutkové zjištění soudu, že podpisy na předmětné smlouvě byly podpisy stěžovatelů, což soud zjistil na základě znaleckého posudku.
Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé odvolání a znovu namítli, že předmětnou smlouvu nepodepsali, že je neurčitá a že nebyli účastníky registračního řízení, neboť v něm byli zastupováni někým, komu neudělili plnou moc, protože podpisy na plné moci byly falšovány. Odvolací soud s ohledem na obsah odvolání doplnil dokazování a rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali stěžovatelé dovolání, jehož přípustnost byla možná jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Otázku zásadního právního významu v rozhodnutí odvolacího soudu spatřovali v tom, "zda neuvedení skutečnosti o částečném zajištění úvěru z úvěrové smlouvy, při současné existenci rozdílných údajů o úvěru v úvěrové smlouvě a zástavní smlouvě, způsobuje neurčitost v označení pohledávky zajištěné zástavní smlouvou". K tomu dovolací soud zaujal stanovisko, že ve skutečnosti nejde o nastolení právní otázky, ale o kritiku skutkových zjištění, neboť je tím vytýkán nesprávný výklad obsahu právního úkonu, tj. zástavní smlouvy. Stejně tak výtka, že smlouvu nepodepsali a že nepodepsali žádný návrh na registraci zástavní smlouvy, se týká skutkových zjištění, jež by mohla naplňovat dovolací důvod pouze podle §241a odst. 3) občanského soudního řádu, který však s ohledem na to, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, nelze uplatnit. Stejně se dovolací soud vypořádal i s námitkou, že soudy tím, že nezjišťovaly, kdo platil registrační poplatky a zda došlo k vinkulaci pojistného plnění ve prospěch zástavního věřitele, zatížily řízení vadou, neboť z hlediska objasňování rozhodného stavu věci nezbytného pro vydání meritorního rozhodnutí byly jen v pozici pasivního vyčkávání, co jim bude ze strany účastníků nabízeno, a z vlastní iniciativy nečinily kroky nezbytné k tomu, aby rozhodný skutkový stav byl náležitě objasněn. Dovolací soud tedy odmítl dovolání proto, že mu nebyla předložena otázka, která by byla alespoň způsobilá k úvaze, zda jde či nejde o otázku zásadního právního významu.
Ústavní soud si pro posouzení předmětu ústavní stížnosti vyžádal spis Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 (10) Cm 38/2000, a vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení.
Předtím, než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti pro podání ústavní stížnost. Stěžovatelé odvozují včasnost podání ústavní stížnosti od data doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR o dovolání, které jim bylo doručeno dne 13. 7. 2006, přičemž ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě dne 8. 9. 2006. Vycházejí tedy z ustanovení §72 odst.4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle kterého, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. V takovém případě ovšem musí Ústavní soud zkoumat, zda k odmítnutí skutečně došlo z důvodů, závisejících na uvážení dovolacího soudu. Tato úprava míří především na případy dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Aby tedy bylo možné postupovat podle citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu, musí být dovolacímu soudu předestřena otázka, která je způsobilá toho, aby byla podrobena úvaze, zda jde o otázku zásadního právního významu.
Z podkladů, které má Ústavní soud k disposici, však vyplývá, že otázky, které byly stěžovateli dovoláním předestřeny jako otázky zásadního právního významu, podle závěrů dovolacího soudu nebyly způsobilé vyvolat úvahu o tom, zda jde o otázky zásadního právního významu, neboť všechny směřovaly k posouzení skutkových zjištění, či-li nastolovali jako dovolací důvod důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 3 občanského soudního řádu, pro který však dovolání nebylo možné podat, protože rozhodnutí odvolacího soudu potvrzovalo rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolací soud tedy neodmítl dovolání z důvodů, že by záleželo toliko na jeho uvážení, zda zde dovolací důvod dán je či nikoliv, ale z důvodů, že byl uplatněn nepřípustný důvod. Stěžovatelé přitom nenapadli usnesení dovolacího soudu, takže Ústavní soud nemohl věcně přezkoumávat postup dovolacího soudu z hledisek, které mu v souladu s ustanovením čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky příslušejí. Pokud za takovéto situace ústavní stížnost směřuje pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, je nutno ji posoudit jako opožděně podanou, neboť na tuto situaci nedopadá ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak počala běžet již dnem doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Toto rozhodnutí, jak vyplývá ze spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn.29 (10) Cm 38/2000, bylo stěžovatelům prostřednictvím jejich právní zástupkyně doručeno dne 22. 4. 2005, takže lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dne 21. 6. 2005. Důvod pro postup podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neshledal.
Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud uvádí, že i kdyby stěžovatelé podali ústavní stížnost také proti rozhodnutí dovolacího soudu, nezbylo by zřejmě Ústavnímu soudu nic jiného, než ji odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je totiž Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Prostý nesouhlas stěžovatele a jeho odlišný právní názor na zjištěné skutkové okolnosti nemohou samy o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako opožděně podanou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2007
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj