ECLI:CZ:US:2007:2.US.667.07
sp. zn. II. ÚS 667/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti F. Š., právně zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem Cihlářova 4, Moravská Třebová, proti usnesení Policie ČR, Okresní ředitelství Bruntál, ze dne 17. 5. 2006, ČTS: PRBR-165/BR-2006, a proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 1 ZT 236/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá zrušení obou shora uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení s tím, že jimi měla být porušena jeho ústavně zaručená práva dle čl. 8 odst. 2, čl. 39 a čl. 11 Listiny základních práv svobod. Dále stěžovatel uvedl, že ústavní stížnost je přípustná podle §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), z důvodu, že stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V daném případě stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutí okresního státního zastupitelství, kterým byla zamítnuta stížnost proti usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání jeho osoby pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 trestního zákona. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak začala stěžovateli běžet již ode dne doručení usnesení Okresního státního zastupitelství v Bruntále 1 ZT 236/2006 ze dne 28. 6. 2006. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 10. 3. 2007, tedy zjevně po lhůtě stanovené zákonem.
Stěžovatel, zřejmě vědom si shora uvedené skutečnosti, se v ústavní stížnosti dovolává aplikace ustanovení §75 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vymezuje okolnosti, které mají za následek odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Jedná se o situaci, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ustanovení §75 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona představuje výjimku z uvedené zásady. Podle něj Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Z uvedeného vyplývá, že aplikace ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu přichází v úvahu pouze pokud se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou. V posuzované věci lze z hlediska vyčerpání procesních prostředků k ochraně práva podanou ústavní stížnost považovat naopak za přípustnou, neboť posledním prostředkem k ochraně práva podle citovaného ustanovení bylo napadené rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Bruntále. Zákonná podmínka pro aplikaci zmíněného ustanovení v dané věci tak není splněna.
Z návrhu vyplývá, že stěžovatel chtěl aplikací uvedeného ustanovení docílit prominutí (prodloužení) zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti. Zákonná šedesáti denní lhůta k podání ústavní stížnosti je stanovena kogentním ustanovením §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a její nedodržení nelze prominout. Ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v žádném případě nelze považovat za prostředek, jímž by bylo možné takového následku dosáhnout.
Z příloh k ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel byl již v této věci obžalován a Okresním soudem v Bruntále nepravomocně odsouzen trestním příkazem ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 4 T 33/2007, k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roků. Proti trestnímu příkazu podal v zákonné lhůtě odpor. Ve věci tedy nebylo dosud pravomocně rozhodnuto a stěžovatel bude mít možnost, pokud bude na základě podané obžaloby pravomocně odsouzen, podat ústavní stížnost proti rozhodnutím obecných soudů v této věci.
Z výše uvedeného důvodu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2007
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj