ECLI:CZ:US:2007:2.US.693.06
sp. zn. II. ÚS 693/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky L. S., advokátem nezastoupené, směřující proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 3. 2006, č. j. 24 Nc 1502/2006-4, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 20. 7. 2006, č. j. 30 Co 303/2006-11, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §75 písm. b) odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Okresního soudu v Liberci a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností domáhala zrušení v záhlaví označených usnesení Okresního soudu v Liberci a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec. Tvrdí, že těmito rozhodnutími bylo nepřípustně zasaženo do jejích základních práv; v podání vyjmenovala celou řadu článků Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jež tato práva garantují. Spolu s ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení části občanského soudního řádu.
Soud prvého stupně napadeným usnesením odmítl stěžovatelčin návrh na vydání předběžného opatření podaný před zahájením řízení, jímž se domáhala, aby byla Novému Městu pod Smrkem, M. B. a České republice - Městskému úřadu Nové Město pod Smrkem, a to každému v podrobně vymezeném rozsahu, uložena povinnost ve lhůtě 30 hodin od doručení předběžného opatření odklidit sníh z pozemku parc. č. 682/2 v katastrálním území Ludvíkov pod Smrkem v šíři nejméně 30 cm podél obou stran oplocení. Stěžovatelka totiž nesložila spolu s návrhem jistotu ve výši 50.000 Kč ani neosvědčila, že jsou u ní splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Krajský soud pak usnesením označeným v záhlaví v odvolacím řízení toto rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.
Stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud sama, nikoliv prostřednictvím advokáta, a její podání tak neodpovídalo požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), kladeným na ústavní stížnost. Ústavní soud ji proto přípisem ze dne 10. ledna 2007 vyzval k odstranění formálních vad. Stěžovatelku v uvedeném přípise upozornil, že v řízení o ústavní stížnosti je zejména nezbytné, aby byla zastoupena advokátem (§30 odst. 1 zákona), a to již při jejím podání. Stěžovatelce byl spolu s potřebným poučením sdělen kontakt na Českou advokátní komoru, kam se mohla v případě nesnází se zajištěním právní pomoci obrátit.
K odstranění nedostatků byla stěžovatelce poskytnuta lhůta v trvání 30 dnů ode dne doručení dopisu. Současně ji soudce zpravodaj upozornil, že nebudou-li v uvedené lhůtě vady podání odstraněny, Ústavní soud návrh odmítne. Tuto výzvu, jak vyplývá z údaje na doručence, stěžovatelka převzala dne 23. 1. 2007. Reagovala na ni dopisem doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 2. 2007, jímž sdělila, že "...v řízení advokátem zastoupena nebude, neboť se domnívá, že tato skutečnost nemůže být důvodem k odmítnutí návrhu, podobně jako nesplnění podmínky potřebného počtu stejnopisů návrhu...". Ustanovení zákona, které zakládá povinnost účastníků - fyzických a právnických osob být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, označila stěžovatelka v tomto dopise za diskriminační a odporující jak Ústavě České republiky a Listině, tak i praxi Evropského soudu pro lidská práva.
Přes jednoznačně vyslovené stanovisko stěžovatelky Ústavní soud pro případ, že by nedostatek podání přece jen zhojila, s rozhodnutím vyčkal do konce lhůty poskytnuté jí soudcem zpravodajem. K nápravě ze strany stěžovatelky ovšem již nedošlo.
Povinnost všech fyzických a právnických osob být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem není zlovolným vrtochem soudu, ale vyplývá z kogentního ustanovení zákona a je stanovena bez možností výjimek. Vztahuje se dokonce i na osoby práva znalé včetně advokátů. Tato povinnost plně odpovídá povaze, jakou řízení vedená před Ústavním soudem mají. Neexistuje žádná možnost ani důvod, proč z této všeobecné povinnosti vyjímat zrovna stěžovatelku.
V posuzované věci se stěžovatelce dostalo potřebných poučení i potřebného prostou k tomu, aby zastoupení advokátem v řízení zajistila a Ústavnímu soudu doložila. Navíc nejde v případě stěžovatelky o prvou ústavní stížnost, s níž se na Ústavní soud obrátila. I v předchozích případech byla s náležitostmi ústavní stížnosti a podmínkami, které musí stěžovatelé splnit, seznámena. Pouze svým neadekvátním přístupem k plnění procesních povinností tedy stěžovatelka zapříčinila, že se Ústavní soud nemůže vlastním obsahem jejího návrhu vůbec zabývat a musí jej odmítnout.
Protože senát Ústavního soudu musel odmítnout ústavní stížnost, nezbylo, než odmítnout taktéž stěžovatelčin návrh na zrušení označených ustanovení občanského soudního řádu o povinnosti skládat spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření finanční jistotu, neboť návrh na zrušení části právního předpisu spojený s touto stížností dle §74 zákona o Ústavním soudu musí sledovat osud ústavní stížnosti samotné. Je-li ústavní stížnost odmítána, neboť stěžovatelka neodstranila ve stanovené lhůtě vady podání, pak tím odpadá základní předpoklad pro projednání návrhu s ní spojeného.
Z důvodu neodstranění formálních vad podání Ústavní soud návrh odmítl, vzhledem k připojenému návrhu na konkrétní kontrolu ústavnosti tak činí podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) ve spojení s §43 odst. 2 písm. b) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2007
Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu